Někteří lidé mají rádi dlouhé a teplé letní dny, zatímco jiní preferují chladnější podzimní počasí. Proč se stává, že inklinujeme více k jednomu ročnímu období? Mohla by psychologie vysvětlit naše sezónní preference?
Už nějaký ten čas jsme si vědomi silného vlivu, který mají roční období na naši náladu. Mlhavé zimní měsíce jsou typické tím, že způsobují sezónní afektivní poruchu, také známou jako „zimní blues“. Začátek jara v nás oproti tomu znovu probouzí dočasné zvýšení pozitivismu v závislosti na tom, kolik času strávíme venku. Překvapivé výsledky jedné studie dokonce zjistily, že lidé, kteří přežili před narozením letní měsíce ještě v děloze, později ve starším věku umírají spíše na srdeční choroby v průběhu zimního období.
Teplota má také vliv na naše chování. Teploty v místnosti mohou například ovlivnit to, jak lidé posuzují podezřelé pachatele. V jedné studii z roku 2014 byli lidé v horkých místnostech více náchylní vnímat konání zločinců jako impulzivní a zkratové, zatímco ve studených místnostech byli stejní podezřelí považovány za chladnokrevné bestie, které svůj zločin předem promysleli a zorganizovali.
Další studie se zabývala také tím, jak působíme na lidi, kteří ve svých rukou drží buď studený, nebo teplý nápoj. Lidé s horkými nápoji byli atraktivnější a byli hodnoceny jako pozitivněji než ti, kteří drželi studené nápoje.
Vliv světla na organismus se projevuje zejména tím, že když ho dostáváme méně, tělo uvolňuje hormony, které vyvolávají letargii. Někteří lidé proto na podzim a v zimě zažívají již výše zmíněnou sezónní afektivní poruchu. Během tmavších, kratších dnů se mohou cítit deprimovaně a ztrácejí zájem o činnosti, kterých si obvykle užívají. Mezi příznaky patří zvýšená únava a chuť k jídlu.
Pokračování na další straně