Srdcervoucí příběh.

Jancsiku znali všichni v sirotčinci, bylo jí jen deset let, ale vy jste ji pětkrát adoptovali a pětkrát jste ji vzali zpět do sirotčince.

Už nemá žádnou naději, že ho někdo adoptuje, protože už je velký a nikdo ho nepotřebuje.

Malý chlapec si pamatoval, když poprvé přišel k pěstounům, když mu byly jen dva roky. Její matka byla veselá, vždy se smála a vždy ji vzala s sebou, aby ji představila svým přátelům. Když byly Jancsikovi čtyři roky, pěstouni se posadili, aby si s ní promluvili. Jeho nevlastní otec mu řekl, že čekají dítě, a že se bude muset vrátit do sirotčince a za rok ho tam znovu přivedou.

Malý chlapec byl velmi zoufalý a hořce plakal a žádal své pěstouny, aby ho znovu nenechávali v sirotčinci, ale oni odešli a neohlédli se.

O půl roku později byl malý chlapec znovu adoptován jiným, ředitel sirotčince řekl současným pěstounům, jak moc malý chlapec trpěl, když ho první pěstouni přivedli zpět do sirotčince.

Zdálo se, že současná máma to chápe, ale po dvou týdnech byl malý chlapec opět v sirotčinci. Druhá adoptivní matka tvrdila, že dítě hodně jí a nemohou mu zajistit jídlo.

Malý chlapec toho moc nesnědl, jen požádal matku, aby mu smažila hranolky, na což matka odpověděla, že jí to, co má. Podal dítěti misku kaše. Jancsika toho snědl pár lžic, ale protože oves neměl chuť, víc nežádal.

Potřetí bylo dítě odvezeno zpět do sirotčince, protože bylo velmi ticho. Byl vzat zpět počtvrté, protože neslyšel hudbu, a popáté, protože byl hustě nemocný.

Vedoucí sirotčince už dítě potenciálnímu pěstounovi neukazovali, protože věděli, jak moc jsou zklamaní a trpěli. Z veselého malého chlapce se stalo tiché ustupující dítě. Už ani nezáviděl dětem, které si adoptoval.

Pokračování na další straně

1
2