Tato fotografie zachycuje tvář maminky, která viděla své dítě, které nemůže obejmout, přitulit se k němu, mýt ho jestli se ho jinak dotýkat, jak leží na pejskovi z vlastní svobodné vůle s neuvěřitelným poutem.
Toto je tvář maminky, která viděla nespočet jeho neúspěšných sociálních interakcí na dětském hřišti ve snaze najít si kamarády. Jakéhokoli kamaráda, jakékoli propojení. To ona seděla při svém synovi, když v noci ze spánku křičel.
Chybí mu totiž jakékoli spojení s jinými lidmi mimo rodiny, a to bez ohledu na to, jak se snaží a jak tvrdě pracuje na tom, aby to bylo jinak. Tento chlapeček nemá rád přirozené denní světlo, vidí na něm, že se stále trápí. Nyní však měla šanci vidět štěstí v synových očích. Mlčky sedí, dýchá a ztratila všechna slova.
Pokračování na další straně
