Byla jsem tak naštvaná, že mi začaly téct slzy. Byl jsem unavený. A naštvaný. To, opravdu, opravdu naštvaný. Nezlobila jsem se na syna (který byl modrý jako Šmoula), ale zlobila jsem se na sebe, že jsem nechala kotec na dosah dítěte. Bydleli jsme v tomto domě šest měsíců a koberec už byl zničený.

Ten večer jsme tu skvrnu hodinu drhli a nemohli jsme ji sundat.

Druhý den jsme zavolali čističe koberců, kteří koberec vyčistili speciálními přípravky, ale skvrna stále zůstala. Měl jsem pocit, jako by se na mě díval, světlo a modrá.

Pokaždé, když jsem se na tu skvrnu podíval, cítil jsem se zklamaný. Byl ošklivý a pravý opak našeho koberce. Bez ohledu na to, co udělali, skvrna tam zůstala. Ta skvrna mě zklamala a zastyděla. Naštvala mě a připadala jsem si jako špatná matka, že jsem nechala kotec na dosah dítěte. Ta modrá skvrna byla jedna velká negativa v mém životě. A já ji nenáviděl.

Následující měsíc mému milému synovi, který obarvil celý koberec modrým inkoustem, diagnostikovali rakovinu. Zemřel o dva roky později.

Můj syn zemřel a ta modrá skvrna? Stále tam byla a stále mi připomínala mého syna. Neustále připomínala něco, co bylo tak nedůležité… něco, co bylo nedůležité v životě samotném.

Ta modrá skvrna byla připomínkou toho, že život je chaotický, ale stojí za to žít. Neustálá připomínka, že bychom se neměli starat o malé věci. Neustálé připomínání, že důležité nejsou „věci“, ale lidé. Neustálá připomínka toho, že se nehody stávají. Neustálá připomínka toho, že bychom se měli vzdát nedůležitých věcí a držet se toho, co je skutečně důležité.

Za ta léta ta skvrna ani trochu nevybledla. Krásně se vyjímala na našem tmavém koberci. Dobře jsme to zakryli nábytkem, ale pokaždé, když jsem nábytek přemístil, abych ho uklidil, byla tam skvrna a bylo to, jako by na mě zírala. Pokaždé, když jsem ji viděl, vyrazila mi dech a připomněla mi moji ztrátu.

Ta skvrna, která mě rozplakala, mě teď nutí děkovat Bohu za všechny ty vzpomínky.

Na podlaze v kuchyni budou skvrny. Voda zlaté rybky se rozlila po celém voze. Okna rozbitá baseballovými míčky. Přetékající koše na prádlo, stejně jako nádobí přetékající dřez. Otisky prstů na skleněných dveřích a pastelky po celém stole. A na zbrusu novém koberci budou modré skvrny.

Ale ty nepokoje? Vzniknou, když budeme žít, milovat, růst a učit se. Skvrny nás učí vděčnosti. Jsou to vlastně požehnání v přestrojení.

A víš ty co?

Chtěl bych mít na koberci milion modrých skvrn, kdyby to znamenalo ještě jeden den se synem.

Zdroj.se.pl