Jednou večer si dědeček s vnukem povídali o současném životě.
Najednou se vnuk zeptá svého dědečka: „Dědečku, kolik je ti vlastně let?“
Dědeček odpovídá: „Nech mě chvíli přemýšlet…“
Narodil jsem se před televizí, kopírkou, kontaktními čočkami a antikoncepčními pilulkami.
Nebyly policejní radary, kreditní karty, laserové paprsky.
Ještě nevynalezli klimatizaci, pračky ani sušičky, oblečení se prostě vypralo a pověsilo na čerstvý vzduch, aby uschlo.
Člověk nebyl na Měsíci, neexistovala trysková letadla.
Oženil jsem se s tvou babičkou a žili jsme spolu, v každé rodině byla matka a otec.
Slovo „gay“ bylo respektované anglické slovo, označovalo veselého, laskavého,
spokojeného muže, a ne homosexuála.
O lesbičkách jsme ani neslyšeli, a muži nenosili náušnice.
Narodil jsem se před počítači, paralelním studiem a skupinovou terapií.
Lidé nechodili na preventivní prohlídky, nýbrž je lékař dle potřeby posílal na krev a moč.
Dokud mi nebylo 25 let, oslovoval jsem každého muže „Pane“ a ženu „Paní“ nebo
„Slečno“.
Pokračování na další straně