„Nedávno mě navštívil můj dobrý známý. Oba jsme ženatí, máme děti, hodně pracujeme, a tak velmi nemáme příležitost v klidu posedět a u piva vzpomínat na staré časy. Minulý týden se tady stavil na kafe, protože byl v okolí.“
Vrátil jsem se z práce jen několik minut předtím, co nám zaklepal na dveře. Má žena měla noční směnu, uvařila oběd, ale nestihla umýt nádobí. Kamaráda jsem tedy pozval do kuchyně, ne do obýváku. Pomyslel jsem si, že zatímco se bude vařit voda, stihnu rychle umýt nádobí. Podíval se na mě, jako kdybych mluvil japonsky. „To jako vážně? Já jsem už druhý týden umyl v bytě podlahu a má milovaná manželka se ani neráčila poděkovat.“
Pokračování na další straně