Majitelé takových „bodů“ žebrání mají mnoho, ale jsou chamtiví. A krutost. Na tom je založen jejich supervýdělečný byznys. Na peníze a na strach. Nikdo z těch, kdo vhodí minci do koule, neví, že u vladimirské katedrály je nemožné „vstát“ a chůze ve vagonech metra s tupým „promiň, že s tebou mluvím“ stojí od 20 dolarů na den. Nebo ví? V tom případě – ví, ale slouží?

Nikdo z dobrých lidí, kteří obětují „Madonu s dítětem“, nepřemýšlí o jiné otázce. Nad jednou nesrovnalostí doslova zarážející. Po měsíci chození kolem žebráka mě náhle zasáhl elektrický šok, zastavil jsem se v přeplněné pasáži a zíral na dítě oblečené v neustále špinavé teplákové soupravě. Uvědomil jsem si, že se mi to zdá „špatné“, dá-li se to nazvat „správnou“ samotnou přítomnost dítěte ve špinavém podchodu od rána do večera.

Dítě spalo. Žádné vzlykání, žádný křik. On, který se vydával za matku, spal s tváří zabořenou v koleně. Žebrák na mě vzhlédl. Naše oči se setkaly. Vsadím se, že pochopila to, co já. Kdo z vás, milí čtenáři, má děti? Pamatujete si, jak často spali ve věku 1-2-3 let? Hodina, dvě, maximálně tři (ne za sebou) denní spánek a zase – pohyb. Za celý měsíc své každodenní procházky přechodem jsem NIKDY neviděla dítě vzhůru! Podíval jsem se na mužíčka pohřbeného v matčině koleni a moje strašné podezření se postupně zformovalo v pevnou důvěru.

„Proč pořád spí?“ zeptal jsem se a zíral na dítě. Žebrák dělal, že neslyší. Sklopila oči a zahalila se do límce své ošuntělé bundy. zopakoval jsem otázku. Žena znovu vzhlédla. Podívala se někam za mě. V jejích očích byl zřetelný výraz unaveného podráždění, smíšeného s naprostým odstupem. Takový pohled vidím poprvé. Pohled na tvora z jiné planety.

„Šla jsem do…,“ řekla jedním rtem.
„Proč spí?“ Skoro jsem vykřikl. Někdo mi zezadu položil ruku na rameno. Rozhlédl jsem se. Muž s typickou tváří dělníka z nedaleké továrny se nesouhlasně zamračil: „Proč jsi se
na ni nalepil?“ Vidíš – – a tak její život… Eh… Tady, dcero, – vytřepal muž ze svých obrovských pěti mincí.

Žebrák se pokřižoval a ve tváři ztvárnil pokoru a všeobecný smutek. Muž mi sundal proud z ramene a šel k východu z chodby. Doma bude vyprávět, jak chránil utlačovanou, nešťastnou, znevýhodněnou ženu před grázlem v drahém ovčím kožichu. Policista, který mě druhý den oslovil, se vyjadřoval skoro stejně jako jeho „chovanecký“ žebrák. A na můj dotaz jsem dostal vyčerpávající:
– Šel jsem do…

A dítě spalo… Zavolal jsem známému. Je to veselý a vtipný muž s olivovýma očima. Bohužel dokončil tři třídy za polovinu a čte s obtížemi. Naprostý nedostatek vzdělání mu nebrání pohybovat se ulicemi města ve velmi drahých zahraničních autech a bydlet v domě s bezpočtem oken, věžiček a balkonů. Známý byl velmi překvapen mou důvěrou, že všechny takové obchody bez výjimky ovládají zástupci jeho národnosti.

Dozvěděl jsem se, že žebráci i Ukrajinci chovají v Kyjevě žebráky. Ti první se navíc specializují hlavně na „válečné invalidy“. Často je vídáme na přechodech a semaforech, jak řádí doslova pod koly aut. V metru „pracují“ i imaginární Afghánci. Všelijaké „nemocné“, chromé a „pojď dělat operaci“ zvládají se stejným úspěchem jak Ukrajinci, tak Cikáni. Tento byznys je i přes zdánlivou spontánnost přehledně organizovaný.

Na žebrání dohlížejí organizované zločinecké skupiny a peníze vhazované polomrtvými kolemjdoucími do koulí „znevýhodněných invalidů“ putují „nahoru“. Navíc tak „nahoře“, že kdyby se o tom dozvěděl zdrcený kolemjdoucí, překvapením by ztratil vědomí. Děti jsou „pronajímány“ rodinám alkoholiků, nebo jsou prostě ukradeny.

Ale to je všechno, květiny. Potřeboval jsem dostat odpověď na otázku – proč dítě spí? A mám to. Můj známý cikán navíc pronesl větu, která mě zcela obyčejně klidným hlasem šokovala. Jak řekl o počasí:
– Buď pod heroinem, nebo pod vodkou…
Byl jsem ohromen. „Kdo je pod heroinem? Kdo je pod vodkou?!“
– Dítě. Nekřičet, nezasahovat. Musí s ním sedět celý den, dovedete si představit, jak se může nudit? Aby dítě spalo celý den, je napumpováno vodkou. Nebo drogy.

Samozřejmě, že dětský organismus není schopen takový šok zvládnout. A děti často umírají. Nejhorší je, že někdy umírají odpoledne, během „pracovního dne“. A pomyslná matka musí zůstat s mrtvým dítětem v náručí až do večera. Toto jsou pravidla. A kolemjdoucí procházejí a házejí drobnosti do tašky a věří, že se chovají šlechetně. Pomozte „svobodné matce“.
Druhý den jsem stál v pasáži u stanice metra L. Policista, který mi včera odpověděl nadávkou, nebyl vidět.

Zásobil jsem se novinářským průkazem a byl připraven na vážný rozhovor. Rozhovor ale nevyšel. A dopadlo to následovně… Žena měla v náručí DALŠÍ dítě. Žebrák prostě ignoroval mé otázky s odtažitou tváří. Zajímaly mě doklady k dítěti a hlavně – kde bylo včerejší miminko? Žebrák otázky ignoroval, ale obchodníci stojící poblíž je neignorovali. Od paní prodávající kalhotky jsem se dozvěděl, že bych měl, mírně řečeno, opustit přechod. Její rozhořčení sousedé v řemesle se přidali k výkřikům obchodníka. Následují je starší kolemjdoucí. Obecně jsem byl z přechodu vyloučen s hanbou.

Zbývalo jediné – zavolat 02 nebo vyhledat policejní hlídku. Policie mě ale našla sama. Seržant, který rád posílal…, ke mně přistoupil a požádal o dokumenty. Poskytla jsem dokumenty a vyjádřila svůj názor na nalezení ženy s dítětem v přechodu. Seržant se mnou souhlasil a šel někoho zavolat. Stál jsem před přechodem s plným pocitem, že se snažím bojovat s větrnými mlýny. O pár minut později už v přechodu nebyly žádné prodavačky ani žebráci se spícím dítětem.

Když uvidíte ženy s dětmi žebrat v metru nebo na ulici, zamyslete se, než vaše ruka sáhne po penězích. Přemýšlejte o tom, nebýt vaší a statisícových almužen, byl by tento podnik mrtvý. Umřel by byznys, ne děti napumpované vodkou nebo drogami. Nedívejte se na spící dítě s láskou. Podívejte se s hrůzou. Ti z vás, kteří četli tento článek, nyní vědí, proč vaše dítě spí.

PS Pokud si tento článek zkopírujete na svou zeď, status nebo jen kliknete na „Řekněte to svým přátelům“, vaši přátelé si jej přečtou také. A když znovu otevřou peněženku, aby hodili minci žebrákovi, vzpomenou si, že tato dobročinnost může stát další dítě život.

Zdroj:yandex