Kdo z nás nepomyslel na nespravedlnost tohoto světa?! Někomu otevřete svou duši a on vás zradí. Někomu pomáháte a on vám leze na hlavu.
Proč si nikdo nevšimne a neocení dobré skutky? Lidé nad nimi jen zavírají oči.
Proč vám mohou i za jejich upřímnou ochotu pomoci plivat do tváře? Čím jste si to zasloužili? Měli byste přece dělat dobré skutky? Stojí to za to?
Toto podobenství může být odpovědí na vaše otázky. Chytře a pravdivě!
„Jednoho dne přišla do domu moudrého starého muže mladá žena a s pláčem mu vyprávěla svůj příběh.
„Nevím, jak žít…“ řekla třesoucím se hlasem. – Celý život jsem se choval k lidem tak, jak jsem chtěl, aby se oni chovali ke mně. Byl jsem k nim upřímný a upřímný. Snažil jsem se pomoci, neočekával jsem nic na oplátku. Ale na oplátku mě lidé jen využívali a dělali si ze mě legraci za mými zády. Moc mě to bolí a jsem strašně unavená. Prosím, řekněte mi, co mám dělat?
Mudrc ji trpělivě poslouchal a řekl:
– Svlékněte se a vyjděte ven nazí.
Pokračování na další straně