Po večeři šla celá rodina spát. V noci se rodiče probudili z toho, že Míša hlasitě plakala. Vběhli do jeho pokoje a viděli, že sedí na posteli, hlava se mu prudce točí různými směry a jak se mu podivně škube ruce a nohy.

Kolja popadl chlapce do náruče, začal ho uklidňovat a ptát se, co se stalo. Záchvat okamžitě ustal. Rodiče vzali syna do postele a rozhodli se, že se mu zdálo něco hrozného. Pak nepřikládali důležitost tomu, co se stalo.

Uběhly 4 dny a vše se opakovalo. Tentokrát záchvat začal ve školce, kdy Míša přes den spala. A pokračovalo to, dokud Nasťa nepřiběhla z práce a neuklidnila ho.

Okamžitě s ním odjela do nemocnice. Po vyšetření lékař nařídil testy, ale nic divného nezjistil. Chvíli jsem psal Nasťu nemocenskou, aby mohla sedět s dítětem a pozorovat jeho chování.

Čas plynul, ale nezlepšilo se to. Naopak, věci se jen zhoršovaly. Nejprve záchvaty začaly pouze během spánku a poté přešly do období bdělosti. Chlapec mohl jen spadnout na podlahu a trhat sebou v křečích. Ten pohled byl děsivý a pro rodiče naprosto nesnesitelný. Útoky vzaly Míšovi tolik síly, že byl v poslední době neustále v posteli. Po nich skoro nemohl chodit.

Lékaři poslali dítě do nemocnice na úplné vyšetření. Začali mít podezření na epilepsii, i když jsou pro ni charakteristické i jiné příznaky. Chlapec byl mezitím každým dnem slabší a slabší.

Nasťa neměla jinou možnost, než se modlit k Bohu. Byli propuštěni z nemocnice a šli spát v pokoji svého syna. Teď s ním vždycky spala. Tentokrát se jí zdál nečekaně živý sen.

Ženě se zdálo, že uklízí hrob, a přišla k ní neznámá dívka s hračkou v ruce. A říká, že svému synovi nikdy nekoupila zajíce, kterého slíbila. Proto jsem se rozhodla dát miminku vytouženou hračku sama!

Nastya se vytratila spánek. Všechno v mé hlavě okamžitě zapadlo na své místo. Uvědomila si, že doktoři Míšovi nepomohou. A musíte hledat babičku. Žena okamžitě probudila svého manžela a řekla o svých odhadech. Moc tomu nevěřil, ale připustil, že jim nic jiného nezbývalo.

Přátelé rodičům doporučili, aby nehledali léčitele, ale kontaktovali místní klášter. Mnoho z těch, kteří měli podobné problémy, znalo matku Olgu. Modlila se za černé skutky.

Nasťa a Kolja vzali dítě do kláštera, který byl pár hodin daleko. Matka je vyslechla, podívala se na chlapce a pak ho odvedla do jiné cely. Řekla rodičům, aby zůstali na místě.

Když se vrátili, matka řekla, že budou muset zůstat týden – tolik se potřebují modlit za Míšu. Nařídila svému asistentovi, aby je umístil do kláštera.

Nehádali se, protože to byla jejich poslední naděje. A postupně byla zlepšení patrná. Každým dnem se dítě zlepšovalo.

Nastya se dala do rozhovoru se svou matkou. Řekla ženě, že tento zajíc, promluvený k smrti, přinesl na onen svět holčičku, na jejímž hrobě ležel. A dříve nebo později by se Míšovi stalo totéž, kdyby k ní nepřišli.

Nasťa se otřásla, když si vzpomněla, že zajíce drží i nejstarší dcera. Matka ji ale uklidnila a řekla, že smrt zachvátí jen toho, kdo začarované hračce otevřel duši. Řekla, že malé děti by se na hřbitov vůbec neměly vodit, aby se nic nestalo. Energeticky jsou děti příliš zranitelné a na světě je příliš mnoho zlých lidí.

Od té doby se rodiče snažili nikdy nevzít ani Mášu, ani Míšu na hřbitov. A pokud ano, nikdy z nich nespustili oči. Znáte příběhy černých spiknutí? Podělte se s námi o své zkušenosti – určitě to pomůže dalším lidem!

Zdroj:life-fb.ru