V rodině, o které se dnes příběh bude vyvíjet, nic nenaznačovalo potíže. Šli před Velikonocemi uklízet na hřbitov, ale pak se začaly dít neuvěřitelně děsivé věci.

Rodina měla dvě děti. Nejstarší dívce Máše je 8 let a nejmladší Míše jsou 4 roky. Před Velikonocemi vždy rodiče navštěvovali hřbitov, aby dali do pořádku hroby svých blízkých. V tom roce jsme také plánovali výlet, protože hřbitov byl velmi blízko. Nebylo u koho nechat děti, a tak se Nasťa a Kolja rozhodli vzít je s sebou.

Na hřbitově bylo 5 pohřbů, ve kterých ležely babičky, dědové a další blízcí příbuzní. Počasí nám přálo, dubnové sluníčko svítilo jako jaro.

Děti šly na procházku, zatímco jejich rodiče se věnovali své práci. A teď úklid posledního hrobu skončil. V té době byli můj bratr a sestra nablízku – vždy na očích mámě a tátovi. Rodiče najednou slyšeli, jak se hádají a skoro se perou. Když přišli blíž, viděli, že Máša něco vytahuje Míšovi z rukou.

Ukázalo se, že chlapec vzal hračku, která ležela na hrobě malé holčičky. Byl to krásný a měkký bílý zajíc. Sestra byla starší a dobře věděla, že na hřbitov není potřeba nic vozit. Možná cukroví a obarvená vajíčka. Začala proto zajíčka z rukou svého bratra vytrhávat, aby ho vrátila.

Míša začala hlasitě plakat. Nastya, aby dítě uklidnila, mu slíbila, že koupí přesně stejnou hračku. Kolja právě dokončil úklid a rodina šla domů.

Děti byly vždy zdravější než většina jejich vrstevníků. Skoro neonemocněli ani ve školce, ani ve škole, když tam Masha chodila. Ale ten večer začaly podivnosti.

Pokračování na další straně

1
2