– Je poradce?
– Jaký poradce? Kde jsi vůbec našel ten telefon ?!
– Tady, na území
– Na jakém území?!
– Na území tábora.
– Jaký tábor? Je to žert?
– Víte, na praktické vtipy nemám čas. Přišel jsem do tábora navštívit své dítě, našli jsme telefon. Tábor „Přátelství“. Nevíte, kde je vaše dítě?
– Vím moc dobře, kde je moje dítě! To nemá s žádným táborem nic společného. Buď si děláte srandu, nebo došlo k nějaké chybě!
– A teď to můžeme snadno zjistit. – Řekl jsem. Právě jsme se blížili k strážnímu domu.
– Jaké je příjmení a věk dítěte? – zeptal jsem se barytonisty.
A zatímco jeden ze strážců šustil prostěradla se seznamem dětí, můj partner čichal do tuby a trávil, co se děje. Záměrně jsem nechal telefon blíže strážci, aby barytonista slyšel odpověď z první ruky.
– Je tu jeden! – řekl nakonec strážný a zopakoval jméno a příjmení dítěte. – Šestá divize. Budova tři.
– Slyšel jsi? – zeptal jsem se do telefonu. – Nyní vezmeme telefon k dítěti a tam to vyřešíte sami, ať už je to vaše dítě nebo ne.
– Dobrý. – odpověděl partner docela opilým hlasem. – Dík. Kde říkáte, že se tento tábor nachází?
– V Kostinu je to na Jaroslavli.
– Vaše divize! Barytonista nečekaně zaklel.
– Co? Zeptal jsem se. – Něco není v pořádku?
– Ne, to je pravda. Promiňte. Řekl baryton.
A po chvíli ticha najednou zamumlal zuby skrz zuby:
– Přesně tak! Zajímalo by mě, jestli je dítě v táboře, s kým pak tato kráska letěla do Egypta? Takhle je to ještě hezčí.

Zdroj:aaahh.ru