V životě se někdy stávají takové příběhy, že je těžké uvěřit v jejich pravdivost. Tento muž přišel navštívit svého syna do tábora. Při procházení územím našli telefon a rozhodli se vytočit kontakt „Táta“ …

Navštívil jsem dítě v táboře, obešel území a našel telefon. Ležící na cestě, stále v teple, pravděpodobně právě vypadlo z kapsy nějakého idiota. Nejprve to chtěli odvést strážci, ale cestou jsme se rozhodli, že na nějaké číslo můžeme zavolat sami, protože v telefonním seznamu byly jen dva kontakty. „Matka a otec“. Po chvilce váhání jsem stiskl „tati“.
– Ahoj synu! – v přijímači zazněl tlustý, příjemný baryton.
– Promiňte, tohle není syn. – Řekl jsem. – Našli jsme telefon, chceme ho vrátit majiteli. Je to telefon vašeho syna?
– Ano, synu. – odpověděl mírně zmateně partner na druhém konci. – Jak jsi to získal?
– Říkám – našli to. Šli jsme, díváme se na telefon. Pravděpodobně mu vypadl z kapsy. Ve které jednotce je?
– SZO?
Barytonista byl upřímně tupý. „Měl jsem zavolat matce,“ pomyslel jsem si. Na druhou stranu bylo pro mě snadné pochopit zmatek mého otce, když z čísla dítěte volá nějaký podivný muž. Tak jsem trpělivě opakoval.
– Tvůj syn. V jaké jednotce je, víš?
– Není v žádném týmu.

Pokračování na další straně

1
2