Vzájemně se k sobě chovali láskyplně. Do jejich života však náhle vstoupily problémy. Jednoho dne Marina onemocněla. Andrej jí řekl, aby nic nedělala a šla k lékaři. Diagnóza byla zklamáním. Další testy odhalily, že má zhoubný nádor. Navíc už bylo pozdě. Andrej měl pocit, že se mu zhroutil svět. Andrej žil jako stroj, zapomínal na každodenní rutinu a automaticky se věnoval svým záležitostem.
Andrej nikomu nevěřil, že se o jeho nemocnou ženu postará. Andrej si vzal v práci volno a ze všech sil se staral o svou milovanou Marinu. Pak Marinu uprosil, aby podstoupila nákladnou operaci. Půjčil si peníze v bance a odjel do Německa, aby se pokusil dostat na soukromou kliniku, která Marině slíbila pomoc. Ta však nechtěla být svému muži na obtíž. Bohužel Marina při operaci zemřela.
Marina byla navždy pryč, a jak měl žít? Nakonec Andrej vstal a pomalu se vydal na cestu domů. Dům ho přivítal chladem a prázdnotou. I jeho srdce bylo chladné a prázdné. Aniž by si sundal kabát nebo se svlékl, vešel Andrej do ložnice. Lehl si na postel. Ležel tam dlouho, vdechoval poslední vůni své ženy na prostěradle a ztrácel se ve vzpomínkách. Uprostřed noci se Andrej jako by probudil. Posadil se v posteli a rozsvítil světlo. Podíval se na fotografii na nočním stolku. Byl na ní s Marinou. Byl tak šťastný. Nikoho nenapadlo, že by je mohla rozdělit smrt.
Najednou jeho prsty ucítily za rámečkem fotografie nerovnost. Muž se na fotografii zmateně podíval a prsty rozhrnul rámeček. Bez váhání odstranil rám i sklo. Jeho pohled našel další fotografii ukrytou v rámečku. Na staré fotografii bylo novorozeně. Andrej se na fotografii podíval s nechápavým výrazem. Když pak fotografii otočil, dokázal přečíst jen dvě slova napsaná rukou jeho ženy: „Nikita Andrejevič“. Nepochopitelné.
Andrej fotografii dlouho otáčel a snažil se jí porozumět. Proč mělo toto neznámé dítě otcovo druhé jméno, jeho vlastní jméno? Proč byla fotografie schovaná? Muž vstal a přešel k nočnímu stolku své ženy. Začal ji prohledávat. Co hledal, nevěděl. Ale nějaké logické vysvětlení existovat muselo.
Vyprázdnil obsah mnoha krabic a začal je všechny prohledávat. Nic však nenašel. Pak sáhl do jedné zásuvky a nahmatal hromádku papírů přilepenou na zadní stěně. Andrej ho vytáhl. Byl to dopis. Třesoucíma se rukama Andrej otevřel první, který uviděl. Byl to dopis, který si Marina napsala se svou dlouholetou přítelkyní Annou, která žila v jiném městě. Muž dopis přečetl. To, co četl, mu vyvolalo husí kůži a rozechvělo celé tělo. Anna v dopise psala o chlapci, který vyrostl a ptá se po svém otci. Andrejovi se prudce rozbušilo srdce.
Pokračování na další straně