– Ne, nepřišel jsem pro nikoho.

– Aha! Mrak obav se už rozplynul. „Stařík mi každý den říká, že pro něj brzy přijde anděl, ale může přijít další anděl,“ vysvětlila kočka.

Chvíli znovu poslouchali. Kočku však přítomnost anděla nějak vyrušila a nejlhostejnějším hlasem, jaký mohl požádat,

– Při jaké příležitosti jsi tady?

– Jen si trochu odpočinou. Zachránil jsem dítě ve městě. Byla to velmi tvrdá práce. Teď jsem na cestě domů.

„Můžeš někoho zachránit před nemocí?“

– Záleží na nemoci. Ale můžu udělat hodně. Jsem anděl strážný.

„Tak proč tu stále sedíme?“ Kočka zoufale zasténala. – Pojď, jdeme!

Kočka skočila na zem tak rychle jako červený strašák. Anděl tiše sestoupil vedle něj. Stařena byla tak hubená, že si ji anděl zpočátku mezi bílými polštáři ani nevšiml. Oči měla zavřené, hrudník se jí chvěl a její vzdechy zaplnily místnost. Anděl se k němu naklonil, zakryl mu křídla a něco mu zašeptal. Mezitím byla kočka zběhlá v tlačení nádoby plné mléka blíže ke sporáku. Když anděl konečně vstal, stará žena zpomalila, vyrovnala dech a její hubená tvář zrudla.

„Nechte ho spát,“ otočil se anděl ke kočce, „je to velmi slabé.“

Kočka otočila hlavu, když se jeho oči naplnily slzami. Stařena spala a kočka a anděl seděli u sporáku a pili mléko.

„Můžu tu s tebou chvíli zůstat, dokud nebude Maryina babička v pořádku.“

„Ale jak víš, že se tomu tak říká?“

– Jsem anděl. Také vím, že se jmenuješ Milka.

Hodinová ručička rychle kroužila, palivové dřevo poskakovalo v kamnech a venku pískal vítr.

„Když jsme se potkali, zeptali jste se mě, proč jsem vylezl tak vysoko,“ řekla kočka najednou. – Myslím, že jsem na tebe čekal!

Zdroj:filantropikum.com

1
2