Starší generace je toho názoru, že některá zvířata jsou schopna cítit a vidět to, co nevíme. Ať už tomu věříte nebo ne, je jen na vás. V dnešní době existuje jen velmi málo podobných a vřelých příběhů, ale jejich čtení vás určitě naladí a naplní pozitivními myšlenkami.
„Mír s tebou,“ pozdravil anděl laskavě, když se posadil vedle kočky na tlustou větev stromu a setřásl z ní sníh.
– Ahoj. Kočka otevřela jedno ze svých zelených očí, líně pohlédla na anděla a pak se otočila zpět.
Anděl si stáhl bosé nohy pod svá křídla a podíval se dolů. Pod nimi byla zasněžená zahrada, vzduch hlasitý smíchem, veselý výkřik, šustění létajících sněhových koulí a pískot kroků.
„Vylezl jsi do dobré výšky,“ řekl anděl, když zkoumal vzdálenost mezi větví a zemí.
„Ani Alexovy sněhové koule tu nedosahují.“
Anděl pochopitelně přikývl a mírně natáhl křídla. Chvíli poslouchali.
– Přišel jsi pro mého starého pána? Zeptala se kočka, ale neobrátila se k andělovi. Jeho hlas zněl stále líně, ale anděl cítil bolest a strach kolem něj.
Pokračování na další straně