Starší generace je toho názoru, že některá zvířata jsou schopna cítit a vidět to, co nevíme. Ať už tomu věříte nebo ne, je jen na vás. V dnešní době existuje jen velmi málo podobných a vřelých příběhů, ale jejich čtení vás určitě naladí a naplní pozitivními myšlenkami.

„Mír s tebou,“ pozdravil anděl laskavě, když se posadil vedle kočky na tlustou větev stromu a setřásl z ní sníh.

– Ahoj. Kočka otevřela jedno ze svých zelených očí, líně pohlédla na anděla a pak se otočila zpět.

Anděl si stáhl bosé nohy pod svá křídla a podíval se dolů. Pod nimi byla zasněžená zahrada, vzduch hlasitý smíchem, veselý výkřik, šustění létajících sněhových koulí a pískot kroků.

„Vylezl jsi do dobré výšky,“ řekl anděl, když zkoumal vzdálenost mezi větví a zemí.

„Ani Alexovy sněhové koule tu nedosahují.“

Anděl pochopitelně přikývl a mírně natáhl křídla. Chvíli poslouchali.

– Přišel jsi pro mého starého pána? Zeptala se kočka, ale neobrátila se k andělovi. Jeho hlas zněl stále líně, ale anděl cítil bolest a strach kolem něj.

Pokračování na další straně