Asi před 15 lety k nám v noci přiběhne sestra z pohotovosti z pohotovosti: „Pacient je na druhém operačním sále těžký!“
Šel jsem tam, tým už se shromáždil, na stole byla asi šestiletá dívka. Při oblékání a sterilizaci jsem se dozvěděl podrobnosti. Čtyřčlenná rodina se stala účastníkem dopravní nehody. Otec, matka a dvě děti: dvojčata, chlapec a dívka. Nejvíce utrpěla dívka: rána dopadla na oblast pravých zadních dveří, kde bylo dítě. Matka, otec ani její bratr nebyli téměř zraněni – škrábance a modřiny. Na místě se jim dostalo pomoci.
Dívka má zlomeniny, tupá traumata, tržné rány a velkou ztrátu krve.
O pár minut později přichází krevní test a s ním zpráva, že zatím nemáme třetí pozitivní. Otázka je kritická – dívka je „těžká“, skóre je v minutách. Byl proveden urgentní krevní test rodičů. Otec má druhé, matka čtvrté. Vzpomněli si na bratra-dvojče, ten má samozřejmě třetího.
Posadili se na lavičku v čekárně. Matka je v slzách, otec je bledý, chlapec je v očích zoufalý. Jeho oblečení bylo celé potřísněné krví jeho sestry. Přistoupil jsem k němu, posadil se tak, aby naše oči byly na stejné úrovni.
„Vaše malá sestra velmi trpěla,“ řekl jsem.
Pokračování na další straně