Tento příběh se hlavní postavě stal před několika lety. Poté se dobrovolně rozhodla pomoci svému staršímu sousedovi, který téměř nemohl chodit. Dívka si ale až dosud s hrůzou vzpomíná, co se stalo potom.
Sousedka Katya už byla stará a její zdraví často selhávalo. Nohy ji bolely celou zimu, takže na jaře neměla čas uklidit hrob svého manžela. A pak požádala Katyu, aby navštívila hřbitov. Dívka neodmítla, bylo jí líto staršího souseda. Počasí nám přálo, takže jí nevadilo se nadýchat čerstvého vzduchu a zároveň pomoci.
Jednoho slunečného dubnového dne Katya nasedla do autobusu a šla na hřbitov. Bylo to za hranicemi města – pár kilometrů daleko. Na konečné zastávce dívka vystoupila a vykročila na hřbitov.
Tento hřbitov byl velký a hroby se táhly tak daleko, jak oko dohlédlo. Katya si nikoho nevšimla, protože byl všední den a většina obyvatel v té době pracovala. Ale o víkendu zde byl život s největší pravděpodobností v plném proudu. Před Velikonocemi mnoho uklízelo hroby svých blízkých. Ale teď tu bylo velmi ticho.
Katya vzala kousek papíru. Sousedka na něm namalovala cestu k místu, kde ležel její zesnulý manžel. Ale i přes toto schéma se dívka stěží probojovala hřbitovem. Najít hrob nebylo snadné. Nejprve se otočila na špatném místě, pak neviděla smrk, který slouží jako průvodce.
Pokračování na další straně