Následující ráno jsem se převalil na stranu směrem ke Keri a zeptal jsem se jí: „Jak ti můžu zlepšit den?“
Keri se na mě se zlostí podívala: „Co?“
„Jak ti můžu zlepšit den?“
„Nemůžeš,“ řekla, „proč se mě to ptáš?“
„Protože to myslím vážně,“ řekl jsem, „chci jen vědět, co můžu udělat, abych udělal tvůj den lepším.“
Cynicky se na mě podívala.
„Chceš něco udělat? Jdi uklidit kuchyni.“
Následující den jsem se zeptal na stejnou otázku. „Co můžu udělat, abych udělal tvůj den lepším.“
Její oči se zúžily.
„Ukliď naši garáž.“
Zhluboka jsem se nadechl. Měl jsem nabitý den a věděl jsem, že i přesto budu muset vyhovět jejímu požadavku. Už jsem chtěl vybuchnout zlostí. Místo toho jsem řekl: „Dobře.“
Strávil jsem dvě hodiny uklízením garáže. Keri nevěděla, co si má myslet. Přišlo následující ráno.
„Co můžu udělat, abych udělal tvůj den lepším.“
„Nic,“ řekla, „nemužeš udělat nic, prosím, přestaň se mě to ptát.“
„Omlouvám se,“ řekl jsem, „ale nemůžu. Dal jsem si závazek. Co můžu udělat, abych udělal tvůj den lepším?“
„Proč to děláš?“
„Protože mi na tobě záleží,“ řekl jsem, „a na našem manželství taky.“
Druhý den ráno jsem se zeptal znovu. Další den znovu. A další. Během druhého týdne se stal zázrak.
Když jsem se Keri zeptal znovu, oči se jí zalily slzami. Pak se rozplakala. Když mohla mluvit, řekla mi: „Prosím, přestaň se mě to ptát. Ty nejsi problém. To já. Je těžké se mnou žít. Nevím, proč si se mnou zůstal.“
Opatrně jsem jí zvedl bradu, dokud se mi nepodívala do očí.
„Je to kvůli tomu, že tě miluji,“ řekl jsem.
„Co můžu udělat, abych udělal tvůj den lepším?“
„Měl bych se tě na to ptát.“
„Měl bys,“ řekla, „ale ne teď. Právě teď potřebuju změnu. Musím vědět, jak moc mi na tobě záleží.“
Položila si hlavu na mou hruď.
„Je mi líto, že jsem se choval špatně, miluji tě,“ řekl jsem.
„I já tě miluju,“ řekla.
„Co můžu udělat, abych udělal tvůj den lepším?“
Sladce se na mě podívala. „Můžeme strávit nějaký čas spolu?“
Usmál jsem se. „To bych byl moc rád.“
Stejnou otázku jsem se jí ptal více než měsíc. A všechno se změnilo. Boj ustal. Pak se Kerri začala ptát: „Co ode mě potřebuješ? Jak mohu být pro tebe lepší ženou?“
Zdi mezi námi se zbortily. Začali jsme spolu vést smysluplné rozhovory o tom, co bychom chtěli od života a jak bychom mohli být šťastnější. Ne, nevyřešili jsme všechny naše problémy.
Nemůžu ani tvrdit, že jsme spolu nikdy nebojovali. Ale povaha našich bojů se změnila. Nejenže byly stále vzácnější, ale také ztratily tu energii, kterou měly předtím. Kradly nám kyslík. Chýbal nám, když jsme si ubližovali.
Keri a já jsme manželé více než 30 let. Nejenže svou ženu miluji, ale mám ji i rád. Líbí se mi být s ní. Toužím po ní. Potřebuji ji. Mnohé rozdíly se staly silnými stránkami a na těch ostatních nezáleží.
Naučili jsme se, jak o sebe navzájem pečovat, a co je důležitější, získali jsme touhu to dělat.
Manželství je těžké. Ale i rodičovství, dobré zdraví, psaní knih a dělání cohokoliv jiného jsou důležité a užitečné v mém životě. Mít životního partnera je pozoruhodný dar.
Také jsem se naučil, že uzavření manželství nám pomáhá vyléčit ty nejméně milované součástí nás samých. A my všichni je máme.
Časem jsem si uvědomil, že naše zkušenost byla příkladem mnohem větší lekce o manželství. Ta otázka, kterou by si měl klást každý v manželském svazku, je: „Co můžu udělat, abych udělal tvůj den lepším?“ To je láska.
Romány (a napsal jsem je několik) jsou o touze a žití šťastně až do smrti, ale žít šťastně až do smrti neplyne z touhy – přinajmenším né z toho druhy touhy, který je zobrazen v tuctových románech.
Skutečná láska není touha po člověku, ale touha po vzájemném štěstí, někdy na úkor vlastního štěstí.
Skutečná láska není o tom změnit toho druhého na přesnou kopii jeho samého. Jedná se o rozšíření našich vlastních schopností tolerance a péče, o snahu přinést blaženost tomu druhému. Vše ostatní je jednoduše šaráda sebedůležitosti.
Netvrdím, že to, co se stalo Keri a mě, bude fungovat u každého. Dokonce netvrdím, že manželství by se měla za každou cenu udržet. Ale co se týče mě, jsem neuvěřitelně vděčný za nápad, který jsem tehdy dostal.
Jsem vděčný, že moje rodina je stále kompletní a že stále mám svou manželku, svou nejlepší přítelkyni v posteli vedle mě pokaždé, když se ráno probouzím. A jsem vděčný i za to, že i nyní, o desetiletí později, se jeden z nás stále převalí na stranu směrem k tomu druhému se slovy: „Co můžu udělat, abych udělal tvůj den lepším?“
Zdroj: inspiremore.com,