Přečtěte si jeho příběh:

Moje nejstarší dcera Jenna mi nedávno řekla: „Když jsem byla malá holčička, nejvíce jsem se bála toho, že se s maminkou rozvedeš. Pak, když mi bylo 12 let, jsem se rozhodla, že jsi bojoval natolik, že by bylo možná lepší, kdybys to udělal.“ Nakonec dodala s úsměvem: „Jsem ráda, že jsi přišel na to, jak to zachránit.“

Celá léta jsme spolu bojovali. Když se na to dívám zpětně, tak si nejsem jistý, co nás k sobě přitahovalo, naše osobnosti se celkem nepodobaly. A čím déle jsme žili v manželství, tím extremističtější byly tyto rozdíly.

Narazení na „slávu a bohatsví“ neusnadnilo naše manželství. Ve skutečnosti to zhoršilo naše problémy.

Napětí mezi námi bylo tak velké, že odjet na knižní turné bylo spíše osvobozením, ačkoliv se zdá, že jsme za to zaplatili, když jsem se vrátil. Naše boje se staly tak pravidelnými, že bylo dosti obtížné představit si mírový vztah.

Ocitli jsme se v defenzivě, vystavěli jsme si silné zdi kolem srdce. Byli jsme na pokraji rozvodu a mnohokrát jsme o tom i mluvili.

Byl jsme na knižním turné, když se věci vyvrcholily. Právě jsme vedly další boj po telefonu a Keri mi nakonec zavěsila. Byl jsem sám a cítil se osaměle, frustrovaně a nahněvaně. Dosáhl jsem svého limitu.

To byla chvíle, kdy jsem se obrátil k Bohu. Nebo obrátil na Boha. Nevím, jestli by se to dalo nazvat modlitbou – možná spíše křičením na Boha, nikoliv modlitbou – ale na všechno, co jsem tehdy dělal, nikdy nezapomenu.

Stál jsem ve sprše hotelu Ritz-Carlton ve městě Buckhead, v Atlantě a řval na Boha, že manželství bylo špatné rozhodnutí a nikdy více bych to už neudělal.

Stejně jako jsem nenáviděl myšlenku na rozvod i bolest z toho zůstat spolu byla příliš velká. Byl jsem zmatený. Neuměl jsem pochopit, proč bylo manželství s Keri tak složité. Hluboko uvnitř jsem věděl, že Keri je hodná. I já jsme byl hodný člověk. Tak proč jsme spolu neuměli vycházet? Proč jsem si vzal někoho, kdo je tak odlišný? Proč by se nemohla změnit?

Nakonec jsem si zlomený sadl na zadek a rozplakal se. V hlubokém zoufalství mi přišla myšlenka. Nemůžeš ji změnit, Ricku. Můžeš změnit jen sám sebe. V tomto okamžiku jsem se začal modlit. Pokud ji nemůžeš změnit, Bože, pak změň mě. Modlil jsem se celou noc. Modlil jsem se následující den cestou domů.

Modlil jsem se, když jsem vcházel do dveří a viděl mou chladnou manželku, která mě sotva registrovala. Tu noc, když jsme spolu leželi v posteli, vzdálení na míle od sebe, jsem dostal nápad. Věděl jsem, co musím udělat.

Pokračování na další straně…