Rozhodl jsem se vzít své nepotřebné oblečení do kostela pro potřebné – to bylo poprvé a naposledy. Říkám ti proč
Při stěhování jsem se rozhodla netahat všechny věci na nové místo, ale rozdávat ty z nich, které se skoro nenosí a zabírají jen místo ve skříni. Všechno jsem zabalil do tašek, naložil na zadní sedadlo a odnesl do kostela. Dostali jsme docela dost věcí, balíčky zabíraly celé zadní sedadlo.
Nejprve jsem šel do kostela a zeptal se, kde bych mohl nechat věci pro potřebné, s tím, že jsem přinesl oblečení a nádobí. Věci nejsou nové, ale ve výborném stavu.
Bylo mi nabídnuto, že vše vyložím přímo v obchodě a pak už se o vše postarají církevní pracovníci sami.
Vynesl jsem tašky z auta v několika dávkách a dal je do obchodu. Když jsem se vracel do kostela s posledními balíčky, viděl jsem, jak do obchodu vchází pár místních domovníků.
Po vyložení věcí jsem šel do kostela zapálit svíčku a pomodlit se. Když jsem vycházel z chrámu, viděl jsem, jak se správci hrabou v mých taškách a komentují obsah.
Pokračování na další straně