Po schůzi běhám po nákupech jako pes a nákupy tahám jako osel. Doma uklízím, vařím a běhám jako srna, Krakov přitom jako vrána, i když bych chtěla zpívat jako slavík. Pak přijde manžel a ptá se: „Tak co si uvařila, broučku?“. Já odpovím, že ještě nic. On na to: „Tak co si celý den dělala, ty husa? Kde jsi byla tak dlouho, kráva? Máš řečí jako opice, ale pomalá si jako šnek. “ To mě urazí a mlčím jako ryba. Pak záleží do postele a spím jako dudek. Takto to jde den co den. Přestože manžel říká, že jsem líná jak veš, Hubaty jako straka, jsem ze všeho utahaná jako kůň, zpocená jako myš a hubená jako koza. Nejraději bych řvala jako lev. Tak řekněte, pane doktore, jsem žena nebo zvíře nebo co ???