Jan se ocitne zpět na zemi v hejnu slepic, na sobě má peří as ostatními slepicemi se hrabe v prachu a zobe zrní.
V tom si ho všimne kohout a ptá se:
,, Á, tys tu nová. Jak se ti vede? „
,, No, šlo by to, ale mám takový divný pocit tam dole. „
,, To jsou vajíčka, to je v pořádku. Zatlač, jen jejich sneseš, pak to přestane. „
Za chvilku Jan snese první vajíčko. Štěstím je celý bez sebe, a pak následuje druhé a třetí vajíčko …
Najednou s ním někdo třese.
,, Co je, co se děje? „
A manželka křičí:
,, sereš do postele, ty prase! „