Blondýnka vytáhla zlatou rybku a začala vykřikovat: „Chceš pustit? Chceš pustit? Ale zadarmo to nebude. Splníš mi tři přání.“
„Nezlob se, blondýnko,“omlouvala se rybka, „ale dneska už mě chytili několikrát a já nemám na tři přání ani moc, ani sílu. Budeš se muset spokojit s jedním, nedá se nic dělat.“
„Když se nedá nic dělat, tak se nedá nic dělat. Co s tebou, stejně určitě nejsi dobrá, tak alespoň jedno. Můj kluk bude studovat v USA.“
„A ty bys chtěla jet za ním?“
„Chtěla, ale ne sama. Jenže babička a máma by se tam nikdy nepřestěhovaly.“
„A co tedy vlastně chceš?“
„Chci, aby se tak do tří měsíců přestěhovalo celý Česko.“
„Jak celé Česko?“
„Seš snad natvrdlá, zlatá rybko? Říkám ti to snad jasně. Zkrátka Česko bude v Americe.“
„Tak to asi nepůjde,“ zapochybovala rybka,„mám velkou moc, ale abych takhle měnila kontinenty a stěhovala státy po světě, to už je nad mé kompetence. Vymysli něco jiného.“
„Ty jsi mi pěkná zlatá rybka, nejdřív slibuješ, a pak houby. Ale to náhradní přání mi už splníš.“
„Splním“
„Slibuješ?“
„Slibuji.“
„Dobře, tak zařiď, abychom my, blondýnky, byly chytrý a aby se vo nás nevyprávěly různý vtipy a fóry.“ Zlatá rybka sebou cukla, vzdychla a po chvíli pravila: „Dokdy že má být Česko v USA?“

Pokračování na další straně