Vodnář má pověst člověka, který jako první zpochybní rodinný rituál, odmítne společenské „musí se“ a přijde na oslavu v něčem, co ostatní nečekali. Jenže tahle představa zachycuje pouze jednu část jeho povahy. Jakmile si Vodnář nějaký zvyk vybere sám, dokáže ho chránit překvapivě pevně. Ne proto, že by slepě uctíval minulost, ale protože v něm vidí vlastní význam.
Astrologický výklad ho popisuje jako znamení spojené s originalitou a potřebou svobody. Z toho ale neplyne odpor ke všem tradicím. Vodnář spíš odmítá tradici, která se používá jako nátlak. Vlastní rituál si naopak umí proměnit v osobní kotvu.
Nechce dělat věci „protože se to tak dělá“
Když se v rodině každou neděli podává stejný oběd, Vodnář se může zeptat, proč právě v neděli a proč právě toto jídlo. Zní to jako provokace, ale často jde o upřímnou zvědavost. Potřebuje chápat smysl věcí. Prázdné fráze ho unavují, zatímco zvyk s příběhem nebo skutečnou emocí ho dokáže silně oslovit.
Proto může odmítat formální návštěvy, povinné dárky nebo společenské rituály, v nichž nikdo neví, co vlastně znamenají. Současně si může každý rok hlídat výlet na stejné místo, první ranní kávu připravenou určitým způsobem nebo večer, kdy se schází s dlouholetými přáteli. Rozhoduje pro něj význam, ne stáří zvyku.