Malovala jsem nábytek v garáži a moje 3letá dcera malovala křídou na betonové podlaze
Najednou řekla: „Jsem ráda, že Bůh ti udělal mou matkou.“ Nebyla jsem na to připravena a zeptala se: „Cože?“ Tentokrát přišla s nepříjemnější větou: „Jsem ráda, že jsi moje matka.“
Moje oči se naplnily slzami.
Pak se můj malá holčička začala modlit: „Bože, děkuji, že jsi mi dal mou matku. A děkuji (tomu jsem nerozuměla). Děkuji, že jsi mi dnes dal snídani a připravil dýňové sušenky. Doufám, že tohle uvaříme.“
Potom otevřela oči a pokračovala v malování. „Kdo tě to všechno naučil?“, – zeptala jsem se.
Je jí jen tři roky a já jsem netušila, že v jejím malém srdci může být tolik vděčnosti.
Naše dcera se obvykle nechtěla modlit nahlas, i když jsme ji povzbuzovali. Překvapivě její malé srdce dokáže držet více lásky, než jsem si dokázal představit, a její myšlenky mohou zahrnovat pojmy jako Bůh, láska a vděčnost…
„Děkuji, Sheilo,“ řekla jsem s úsměvem. „Jsem velmi ráda, že mi Bůh poslal takovou dceru.“ Já bych ji objala, kdyby moje ruce nebyly bílé a mezi námi nebyla tak velká vzdálenost. Myslela jsem, že to byl konec rozhovoru, ale moje dcera položila další otázku …
„Musíš na mě dlouho čekat, mami?“, – Zeptala se Sheila. Řekl jsem jí tento příběh stokrát, ale chtěla ho znovu slyšet. Přistoupila jsem k ní blíž: „Ano, drahoušku. Znovu a znovu jsem žádala Boha o dítě, ale dlouho mi ho nedal. A když jsme s tátou zjistili, že jsi v mém bříšku, byli jsme tak šťastní! “
„Víš, proč ti Bůh nedal tak dlouho dítě?“, – Zeptala se dívka.
„Ne, nevím,“– odpověděla jsem překvapeně.
„Vím proč,“ -řekla dcera.
„Protože mě stvořil.“
Pokračování na další straně