Velká vlastenecká válka přinesla do naší země mnoho zármutku. Při odchodu do války se lidé loučili s příbuznými a přáteli. V tu chvíli všichni pochopili, že se s největší pravděpodobností vidí naposledy. Aby se lidé nějak cítili, psali dopisy. Někdo psal matkám, otcům, dětem, ale někdo psal jejich milovaným dívkám, manželkám.
…. V hluchém a od vesnic vzdálené vřesoviště jednou narazil les na zrezivělý tank, pokrytý tlustými smrkovými tlapami a napůl zapadlý do země. Tři promáčkliny na čelním pancíři, vytrhaný otvor na boku, znatelné číslo 12. Poklop je těsně uzavřen. Když byla nádrž otevřena, uviděli u pák ostatky muže – byl to Art. Poručík Ivan Kolosov s revolverem s jedním nábojem a s mapou, fotografií své milované a několika dopisy jí …
Boje s nacisty byly tvrdé. Nepřítel zaplatil za každý kilometr sovětské země stovkami mrtvol svých vojáků a důstojníků, desítkami zničených tanků, děl a kulometů. Ale rozpouštěly se i řady našich bojovníků. Začátkem října 1941 zamrzlo na předměstí Vjazmy osm našich tanků najednou. Poškozen byl i tank Ivana Kolosova. Pavel Rudov zemřel, Kolosov sám byl otřesen. Ale nepřítel byl zastaven.
Pokračování na další straně