V té době jsem měl spolužačku Misi, která byla střední studentkou, ale milovala především jeden předmět: matematiku. V některých závodech také získal první a druhé místo. Její rodina žila chudě, ale důstojně: její matka byla uklízečkou ve škole, která každý den tvrdě pracovala. Misi jí mnohokrát po hodině pomáhala a vůbec ji nezajímalo, že se jí spolužáci poprvé posmívali. Později si na to zvykli a přijali to.

Teta Ica, naše učitelka biologie, však o těchto tzv. zjevně udělala mnohem více sociální rozdíly. Misit, jelikož její máma nebyla v takzvaně vysokém společenském postavení, si jí moc nevážila a řekla jí, že si myslí, že nic nevyjde a že se bude stydět za společnost! Před celou třídou mu došlo, že syn uklízečky nikdy nebude generálním ředitelem a syn ředitele nikdy „neklesne“ na jeho úroveň.

Pokračování na další straně

1
2