Možná si vzpomínáte, že v osmém ročníku jsem přešla do jiné třídy. A to jen proto, abych neslyšela to ticho, kterým jste vyjadřovali svůj odpor, když jsem procházela po chodbě; vyhnout se vašemu tupému smíchu za mými zády a chladným pohledem, které jsem nikdy nepřestala pociťovat během vyučování. Někteří z vás se o to důkladně postarali.

Nejzajímavější na tom je to, že nikdy nebudou zapomenuty. Dokonce ani po 20 letech. Stále slyším váš pisklavý hlas v hlavě, který mi neustále připomíná, že jsem k ničemu. Samozřejmě, uvnitř vím, že to není pravda.

Ale teď věřím, že z vás vyrostly dobří lidé. Někteří z vás už mají děti. Doufám, že se nikdy nebudou probouzet se strachem, že nechtějí jít do školy. Nikdo si to nezaslouží.

P.S. Mimochodem, na místo toho, abych utratila peníze na cestu do Stockholmu, darovala jsem 2000 dolarů organizaci, která se věnuje školní šikaně. “

Po tomto statusu, mnoho bývalých spolužáků napsalo Anniko omluvný list. Po 20 let se možná jejich vztah trochu zlepší. Buďme k sobě více uctivější!

Zdroj:chillin.sk

1
2