Před obědem mi sekretářka pošeptala: „Co kdybychom šli někde spolu na oběd jen my dva, je krásný den, dnes máš svátek …“ Ach bože, to je nejkrásnější co jsem dnes slyšel – šli jsme jinam, jako obvykle chodíme, trochu ven z města dali jsme si po dvě Martini, vychutnali výborně jídlo av tom mi pošeptala: „šéfky, že už nemusíme jít do roboty? Je tak krásné, máš svátek, co kdybychom šli někde, kde budeme jen my dva? „Srdce mi poskočilo v kalhotách a ona říká:“ Jasně, jdeme ke mně domů. „
Jakmile jsme vešli, pošeptala mi: „jdu si dát na sebe něco lehčí a ztratila se …“ Přesně o šest minut vyšla- nesla před sebou velkou dort,
za ní moje žena a děti, generální ředitel a kolegové z roboty a všichni něco křičeli , že všechno nejlepší k svátku a tak … a já jsem tam seděl na gauči jako takový kkt už úplně nahý …