Včera se moje žena přiznala, že mě podvádí již 10 let. 10 let !!! Zdá se to jako dlouhá doba, ale nemohu to pochopit. Ani mě nezranila. Říká, že je to proto, že jsem se změnil. Nejsem člověk, kterým jsem byl. Co jsem dělal posledních 10 letech? Mimo práce, opravdu nemohu nic říct. Nejsem správný manžel. Kdo jsem?

Co se mi stalo? Ani jsem se nezeptal na rozvod, nebo nekřičel na ni, nebo neplakal. Cítil jsem, že mi nic není. Nyní cítím jak mi padají po tváři slzy. Ale ne proto, že mě moje žena podváděla, ale proto, že jsem si uvědomil, že jsem uvnitř pomalu umíral. Co se stalo s tímto zábavným, milujícím, energickým Johnem, který chtěl změnit svět? Vzpomínám na to, jaký jsem byl na střední žádaný nejpopulárnější dívkou ve škole, ale já ji odmítl kvůli mé ženě. Byl jsem příliš zdrženlivý, učil jsem se každý den.

Pamatujete si na všechno, co jsem zmiňoval o batohu a knize? To všechno jsem dělal a plánoval v prvních letech na vysoké škole. Pracoval jsem na částečný úvazek a utratil jsem všechno, co jsem si vydělal. Nyní jsem šetřil každý cent. Nepamatuji si, kdy jsem se naposledy bavil. Nebo si něco pro sebe koupil. A co mám vlastně teď?

Můj otec zemřel před deseti lety. Vzpomínám si jak mi máma zavolala a řekla, že se to s ním stále horší a horší. Tehdy jsem byl velmi zaneprázdněn a pracoval jsem na velké zakázce. Stále jsem odkládal svou návštěvu v nemocnici v naději, že se otec bude držet i nadále. Zemřel a já jsem byl povýšen. Neviděl jsem ho 15 let. Když zemřel, řekl jsem si, že to nevadí. Jsem ateista, racionalista a to, že je mrtvý, mi bylo téměř úplně jedno. Co jsem si myslel? Racionalizaci a všechny výmluvy jsem dal pryč. Výmluvy. Prokrastinace.

To vše vede k jedné věci, k ničemu. Myslel jsem si, že finanční zabezpečení byla ta nejdůležitější věc. Teď už vím, že to rozhodně tak není. Je mi líto, že jsem nedělal nic se svou energii, když jsem ji měl. Mé vášně. Moje mládí. Je mi líto, nechal jsem aby práce převzala můj život. Je mi líto, že jsem hrozný manžel. Manžel, který jen vydělával peníze. Je mi líto, že jsem nedokončil svůj román, že necestuji po světě. Nebyl jsem emocionálně přítomen pro mého syna a nebyl jsem tu pro mou manželku. Místo ní jsem tu byl jen pro peněženku.

Pokud čtete tento příspěvek a máte celý život před sebou, prosím, nic neodkládejte. Nenechávejte své sny na později. Zamilujte se do vaší energie, vaší vášně. Nezůstávejte na internetu během celého volného času (pokud to vaše vášeň nepotřebuje). Prosím, udělejte něco se svým životem, zatímco jste mladí. Nespokojte se s tím, co máte nyní. Nezapomeňte na své přátele, svou rodinu. Na sebe. Nepromarněte svůj život. Vaše ambice. Stejně jako jsem to udělal já. Nebuďte jako já.

Omlouvám se za dlouhý příspěvek, prostě jsem to musel dostat ven.
Uvědomil jsem si, že sem se zaměřil jen na peníze a ne na důležitější věci. Když jsem byl mladší zanedbal jsem to a teď jsem uvnitř mrtvý, starý a unavený.

Co se týče románu a cestování, přiznávám, jsem od mládí jiný člověk. Už nemám tu kreativitu a touhu dokončit román. Za posledních 26 let jsem se podstatně změnil.

elze vrátit čas a vidět svého otce, i když je moje matka stále naživu. Žije v Londýně, takže návštěvy jsou dost těžké. Avšak už se budu snažit být s ní co nejvíce, to vím. Miluji své rodiče.

Stojím si za tím, co jsem řekl. Žijte svůj život naplno. Nic neodkládejte a nenechte se zastavit. Nicméně, mohu dodat, vyhněte se životu v chudobě. Měl jsem štěstí, že jsem nikdy nezažil hlad nebo bezdomovectví.

Musíte být velmi stateční u jakéhokoliv snu. Každý jsme jiný a v našem životě nám chybí  různé věci. Dosáhněte na ně!

Mějte víru ve své schopnosti a buďte schopni změny a pocitu štěstí.

S nejupřímnějším pozdravem

John