Expertíza ukázala, že většina dětí, jejichž pozůstatky ležely v masovém hrobu, zemřela v letech 1870-1930. Třetina z nich neměla ani 5 let. Příčinou jejich smrti byly nemoci jako tuberkulóza, pneumonie, zánět pohrudnice a podobně.
Neskončilo to jen nalezením mrtvých dětí, úřady se rozhodly posvítit si blíže na tuto situaci a tak upozornili na svědectví některých bývalých obyvatel sirotčince.
Podle slov dospělých lidí, vládli jeptišky železnou rukou. Neměli problém s krutými tresty pro své svěřence. Například, v oficiálním dokumentu o smrti 13-leté Francise McCoylea v roce 1961, bylo napsáno, že zemřel na krvácení do mozku. Nicméně Eddie, bratr mrtvého chlapce řekl, že byl do hlavy zasažen golfovou holí. S hořkostí na srdci vzpomínal na to, že se ani nikdy nedozvěděl, kde ho vlastně pohřben.
Nebylo to tak ale vždy! Podle vzpomínek dětí, které tam přišly v 50.letech 20.století byly jeptišky vždy laskavé a nápomocné, pokud něco potřebovali. Bohužel, sirotci, které se tam dostaly o pár dekád později, měli smůlu na zcela odlišné boží služebnice.
Pokračování na další straně