„Když jsem dal svému synovi oběd, nechtěl jíst. Moje trpělivost přetekla, tak jsem mu to nařídil rozkazem a šel si na balkon zapálit. Bylo to v zimě, tak na mě syn zavolal, ať zavřu dveře, že je mu chladno. Jenže nově pořízené balkónové dveře nejdou zavřít zvenku, proto jsem mu řekl, ať je zevnitř zavře sám … „

„Můj malý Matyáš mě poslechl a zavřel je. Jakmile ale zjistil, že nemám šanci se k němu dostat, zapnul si televizi a já jsem ho přestal zajímat.

Klepal jsem, prosil, aby mi otevřel. On se vždy jen usmál a dále v klidu sledoval pohádky. Nač jsem tedy začal vyjednávat. Řekl mi, že mi otevře jedině, když nebude muset jíst. Já jsem se ale nevzdával a nechtěl jsem se nechat takto ponížit, začal jsem tedy bouchat do dveří a nadávat, ať mi okamžitě otevře! Stále se jen smál a posmíval se mi. Ohromná sranda, že? Jenže mně venku v krátkém tričku do smíchu příliš nebylo.

Pokračování na další straně

1
2