Přestat kouřit není jen tak. Chce to vůli, chce to snahu a chce to trochu toho štěstíčka. Pokud je člověk důsledný, vyhýbá se pokušení a na svůj cíl se maximálně soustředí, je zde pravděpodobnost, že kouřit přestane.

Pojďme se podívat na zápisky jednoho takového začínajícího nekuřáka.

Pondělí
Dnes jsem přestal kouřit. Jsem na sebe tak hrdý. Jsem kvalitní člověk. Svět je parádní místo.
Tak je to tady. Přestávám kouřit. Mám ze sebe radost a jsem na sebe pyšný. Rozhodnutí přestat kouřit je devadesát procent úspěchu. Byl jsem silný kuřák, velmi silný. Teď jsem silný nekuřák. Je to jednoduché. Cítím, že to vydržím.
Ráno jsem se vzbudil plný očekávání a naděje. Hned jsem si napsal do svého deníčku (založil jsem si nekuřácký deníček) své pocity. Ráno je hned veselejší. Slyším ptáčky ševelit za oknem. Vidím sluníčko, které prostoupilo celý můj byt a jsem tak pozitivně rozjetý, že jsem hned poslal nějaké peníze na charitu. Teď si totiž charitu můžu dovolit, jelikož ušetřím za cigarety.
S úsměvem na rtech jsem se oblékl a vyrazil do práce. Na chodbě jsem narazil na paní Macháčkovou. Paní Macháčková je zhruba stoletá sousedka, která si každé ráno stěžuje, že nemohla spát, protože jsem měl televizi zapnutou moc nahlas. Soucitně jsem paní Macháčkovou pohladil po vlasech a dal jí pusinku na čelíčko. Od srdce jsem se jí omluvil a dal jí dvacetikorunu, ať si za to něco koupí.
V práci jsem všem oznámil, že jsem nyní silný nekuřák a vyčinil těm, kteří stále ještě kouří a nejsou silnými nekuřáky.
Přiznám se, že po obědě jsem měl chuť na cigaretu, tak jsem si zašel koupit nikotinovou náplast a nikotinové žvýkačky. Pořád jsem ale plný nadšení a optimismu.
Večer jsem měl nezvyklý hlad, tak jsem snědl celou hlávku zelí, nalepil si nikotinovou náplast a šel spát.

Úterý

Ráno jsem se probudil mírně rozladěn. Měl jsem sen, že jsem kouřil. Tyto myšlenky musím zapudit. Raději jsem si nalepil ještě jednu nikotinovou náplast. Navíc jsem dlouho nemohl usnout a docela jsem se potil. Nic moc ráno. Do nekuřáckého deníčku jsem si napsal, že začíná přituhovat.
Venku za oknem pořád zpívají ti ptáci. No, dneska se to moc nehodí. Docela mě to rozptyluje. I to sluníčko, co mi svítí do bytu, svítí na můj vkus až moc.
Oblékl jsem se a vyrazil do práce. Na chodbě samozřejmě opět paní Macháčková prudila, že jsem měl televizi moc nahlas. V rychlosti jsem jí řekl: „sorry hele“ a chvátal do práce.
V práci mě všichni z nějakého důvodu rozčilovali. Nedokážu to vysvětlit. Navíc jsem měl pořád chuť na cigaretu. Zkusil jsem tu nikotinovou žvýkačku. Hrůza. Je to hnusný a zamotala se mi po tom hlava a chuť na cigaretu je pořád. Vzal jsem si tedy druhou, načež jsem se poblil. Paráda.
Doma jsem měl zase hlad jak prase. Zelí už nebylo, tak jsem snědl tři pizzy, co jsem měl v mrazáku a šel brzo spát.

Pokračování na další straně