„Vím, že mě neslyšíš,“ zašeptal, „ale chtěl jsem říct, že tě miluji,“ v tu chvíli mu po tvářích stékaly slzy.

Rodina neměla přijít na hodinu, ale byl brzy. Nechtěl plýtvat posledních pár hodin. Přes 60 let byla vždy po jeho boku, ale pro něj to stále nebylo dost. Příliš málo.

Vzal si tedy židli a sedl si k rakvi. V pravé ruce držel hůl a levou ruku položil na zesnulou manželku. Seděl s ní skoro hodinu. Hladil ji po rukou a hladil ji po rukou. Vypadalo to, že se ji snaží utěšit, ale pravdou bylo, že se utěšoval.

Nezdálo se, že by mu nějak vadilo, že je její kůže studená a tělo ztuhlé a tvrdé; ani že nereagoval na slova, která jí každou chvíli zašeptal.

Jakkoli to může znít divně, mohla to být obyčejná scéna v jejich životech – z jakýchkoli večerů, které spolu strávili. Kromě obrovského množství nádherných květin byla tato scéna zcela normální. Když se rodina začala objevovat, stařík tam stále seděl, držel ji za ruku a hladil ji po vlasech. “

„Vypadá to dobře, že?“ Zeptal se, kdy se objevily jejich děti. Všichni souhlasili. A oni plakali.

Zůstal s ní téměř pět hodin, unavený a vyčerpaný, dokud jeho tělo nevyžadovalo odpočinek a jeho mysl prosila o odpočinek.

Tento oddaný muž projevoval v době smutku větší vděčnost, než většina lidí v dobách štěstí. Stál jsem tam v úžasu a sledoval tento výraz mimořádné věrnosti. Nikdy v životě jsem neviděl muže se zlomeným srdcem, zbaveného štěstí kletbou smrti. Když jsem se na něj díval, přemýšlel jsem, jaký bude jeho den. A ještě jeden. Dnes to ostatně bylo nejjednodušší.

Dnes byla stále tady a ležela vedle něj. Stále se jí mohl dotýkat, mohl se na ni dívat, stále ji mohl líbat. Zítra, až se společně vrátí do jejich domu … co potom? Její věci tam pořád budou – její vůně, seznam s potravinami, její oblíbená židle, napůl snědené jídlo v lednici, jejich společná postel. Jak můžete jít spát sám po 59 letech usínání vedle svého nejlepšího přítele? Upřímně, nedovedu si ani představit, že bys po něčem takovém mohl i usnout.

Dnes jsem byl svědkem milostného příběhu. A zítra jí budu opět svědkem. Ale zítra tento příběh skončí, pódium zůstane prázdné a světla zhasnou.

Pro Bobbyho. A všechno, co to vytváří. “

Doufáme, že příběh tohoto muže dodá sílu přežít těžké časy každému, kdo nedávno ztratil milovanou osobu. Nezapomínejme, že naši blízcí jsou vždy s námi.

Zdroj:Facebook