Mám rakovinu tlustého střeva a měl jsem opravdu špatnou nehodu, když vstanu z tohoto vozíku, každý bude vědět … Co mám dělat? “
Pohled jeho ztracené důstojnosti ve mně zanechal bouli v krku.
Od té chvíle nám zaměstnanci Krogeru rychle přinesli ubrousky, spodní prádlo a nenápadně ho odvezli do koupelny svého zaměstnavatele, kde dostal oblečení. “
„Plakal a omlouval se.“
Říkal, že musí pospíšit, jeho žena byla doma sama. Když jsme došli k registru, našli jsme jeho potraviny všechny zabalené a nějak zaplacené.
„Řekl, že bojoval ve Vietnamu a v korejské válce a miloval svou zemi, ale až do dne řekl, že si myslel, že na něj jeho země zapomněla.“
Oba jsme plakali a já jsem se s ním podělila o své vlastní boje a strachy … Dal mi slova moudrosti a povzbudil mě, že koneckonců lidstvo se o sebe stále stará.
Dnešek to dokázal.
Děkuji Elmerovi, děkuji Krogerovi a děkuji Bohu za lekci a připomenutí, které jsem dnes dostal. “
Zdroj:zycie.news