David Vetter byl opravdu zvláštní dítě. Malý chlapec žil svůj krátký život ve sterilním plastovém stanu, pouhých 12 let.
Rodina Vetterových měla vážný problém: chlapci narození v rodině trpěli vzácným genetickým onemocněním.
Prvorozený syn rodiny Vettersů trpěl vzácným autoimunitním onemocněním zvaným těžká kombinovaná imunodeficience (SCID) a žil pouhých 7 měsíců.
Riziko vrozeného onemocnění spočívá v tom, že se u pacientů nevyvine imunitní systém. Příčinou SCID mohou být genetické poruchy, které postihují X chromozom. Při absenci fungujícího imunitního systému může být pro pacienty smrtelné obyčejné nachlazení nebo škrábnutí. S tímto onemocněním, které postihuje pouze mužské potomky, se v průměru narodí 1 ze 100 000 dětí, dívky mohou nemoc pouze přenášet a přenášet.
Poté, co Davidův bratr trpěl touto nemocí, lékaři očekávali, že se s touto poruchou narodí, a hned po narození byli umístěni do sterilního prostředí.
Jediným možným řešením by byla transplantace kostní dřeně, ale Davidova sestra Katherine nebyla vhodná jako dárce.
Chlapeček tedy žil ve sterilním plastovém stanu, křtěný dezinfikovanou vodou. Jakýkoli předmět byl přísně dezinfikován, než se dostal do stanu: od jídla přes plenky až po knihy a hračky. Také Davidovi rodiče se mohli chlapců dotýkat pouze ve sterilních rukavicích.
Malý chlapec byl čím dál tím více depresivnější a psychicky labilnější, a tak mu lékaři vysvětlili, jak nebezpečné jsou pro něj mikroorganismy. Ale pak se u Davida vyvinula silná fobie, která se bála bakterií.
Incidentu si všimla i NASA a pro malého chlapce byl vyroben speciální ochranný oblek, ve kterém si mohl poprvé v životě vyjít hrát ven. Zpočátku si skafandr obléct nechtěl, protože se bál, že je plný bakterií, ale nakonec se oblékl.
Přes veškerou snahu zůstala Davidova nemoc nevyléčitelná a zdálo se, že není žádná vyhlídka, že se situace v budoucnu změní. Na péči o chlapce bylo vynaloženo asi 1,3 milionu dolarů, ale stále se nenašel vhodný dárce.
Pokračování na další straně