Ženy v zajetí
Zajatí sovětští vojáci – a také ženy – měli být „tříděni“. Nejslabší, zraněni a vyčerpaní byli ničeni. Zbytek byl použit na nejtěžší práce v koncentračních táborech.
Kromě těchto zvěrstev byly ženy Rudé armády neustále znásilňovány. Nejvyšším vojenským hodnostem Wehrmachtu bylo zakázáno vstupovat do důvěrných vztahů se Slovany, a tak to dělali tajně. Řadoví členové zde měli určitou svobodu. Když našla jednu ženu, vojáka Rudé armády nebo zdravotní sestru, mohla být znásilněna celou řadou vojáků. Pokud dívka poté nezemřela, byla zastřelena.
V koncentračních táborech si vedení často vybíralo z vězňů nejatraktivnější dívky a bralo je „sloužit“. Stejně tak táborový lékař Orlyand ve Shpalagu (tábor válečných zajatců) č. 346 poblíž města Kremenčug. Samotní strážci pravidelně znásilňovali vězně koncentračního tábora.
Tak tomu bylo v Shpalagu č. 337 (Baranoviči), o čemž svědčil vedoucí tohoto tábora Jaroš během zasedání soudu v roce 1967.
Spáč č. 337 se vyznačoval obzvláště krutými nelidskými podmínkami zadržení. Ženy i muži Rudé armády byli drženi celé hodiny napůl nahí v chladu. Stovky z nich byly nacpány do kasáren zamořených vši. Každý, kdo to nevydržel a spadl, ho dozorci okamžitě sestřelili. Přes Shpalaga č. 337 bylo každý den zničeno více než 700 válečných zajatců.
Mučení bylo aplikováno na válečné zajatkyně, jejichž krutost mohla středověkým inkvizitorkám jen závidět: byly nabodnuty, nacpané horkou červenou paprikou atd. Často je šikanovali němečtí velitelé, z nichž mnozí byli zjevně sadističtí. Veliteli Shpalagu č. 337 se říkalo „kanibal“ za jejími zády, což hovořilo výmluvně o její postavě.
Nejen mučení podkopávalo morálku a poslední sílu vyčerpaných žen, ale také nedostatek základní hygieny. O jakémkoli praní pro vězně se nemluvilo. K ranám byla přidána bodnutí hmyzem a hnisavé infekce. Vojáci věděli, jak s nimi nacisté zacházeli, a proto se snažili, aby nebyli zajati. Bojovali do posledního.
Zdro:dictat.net