V okamžiku naší smrti, když naše duše opustí naše těla, je to tehdy, kdy si většina neduchovních lidí uvědomí, že to ve skutečnosti není On, kdo zemřel, On žije dál, pouze odložil svůj fyzický oděv. Pak má duše ještě možnost zůstat zde na zemi, rozloučit se se svými blízkými, dokonce se podívat na jeho pohřeb.
Tehdy skutečně zjistíte, kdo ho miloval a kdo ne. Tedy ne na pohřbu, ale v posmrtném období. Pak může duše tak svobodně bloudit zde na zemi a doslova ji chápat ve vašich myšlenkách!
Pokud se ve společnosti nebo dokonce ve vaší mysli objeví myšlenky na zesnulého, stane se to tématem řeči, pak se tam objeví a pokusí se říct své vlastní pravé duši. Např.: Vždycky jsem tě miloval, i když si to nemyslíš…: Momentálně jsem o tobě nepřemýšlel, prosím, odpusť mi… atd.
Pokračování na další straně