„Nerad slyším ne-slovo; není to v mém slovníku,“ říká Megan . Pokaždé, když mu někdo řekl, že něco nedokáže, dokázal opak. Nejenže o desítky let přežil své druhé narozeniny, ale v řádném termínu vystudoval střední školu a pokračoval ve studiu na University of Notre Dame, kde vystudoval film, televizi, divadlo a amerikanistiku. A během svých vysokoškolských let byl prezidentem klubu Make-A-Wish. (Klub Make-A-Wish shromažďuje dary pro nemocné děti, aby splnily jejich přání.) Její univerzitní učitelé řekli, že sami se od dívky hodně naučili.
Megan nemůže sama chodit, dýchat ani jíst, protože její svaly nejsou dostatečně silné. Sotva otevře ústa, aby promluvil a sám o své řeči říká, že je jakoby slyšet zpod vody. Dýchá pomocí laryngeální kanyly, přijímá potravu i hadičkou a potřebuje nepřetržitou ošetřovatelskou péči. Je také důležité vědět, že milujete boty. Megan ale dělá mnohem víc, než jen přežívá. Snaží se žít co nejlepší život a má mnoho plánů do budoucna.
Chtěl by se přestěhovat do Raleigh v Severní Karolíně , kde by mohl pracovat jako komunikační expert pro Muscular Dystrophy Association nebo Make-A-Wish Foundations. „Chci se vdát a chci čtyři děti – dvě s pomocí tchyně a dvě s adopcí. Přece jen chci žít šťastný, zdravý a smysluplný život,“ říká Megan .
„Chci, aby lidé se zdravotním postižením – ti, kteří se svým postižením žijí již dlouhou dobu, i ti, kteří byli právě diagnostikováni – věděli, že to není rozsudek smrti, mohli žít se svým postižením a mít šťastný život,“ dodal. .
Meganin příběh je skutečně skvělým příkladem toho, jak fyzická omezení nedefinují naše schopnosti a nemohou nám bránit v úspěšném a šťastném životě.
Zdroj.twice