Jednoho dne zůstala Sara sama v kanceláři svého otce …
K objevu došlo náhodou. Sáře, tehdy 8 let, byla sama v pokoji svého otce, když si najednou všimla krabice barevných knih v horní části knihovny. To ji zaujalo.
Rozhodla se vzít jednu z knih. Ukázalo se, že jsou plné obsahu, který jí byl zakázán, ale také toho, co vypadalo, že jejího otce nezajímá. Kde se tam tedy vzali? Četl její otec tajně knihy, které neměl? Bohužel později pro malou Sarah to bylo jen horší, když vedle názvu nakladatelství uviděla jméno autora.Byl to sexuální manuál pro lidi starší 30 let. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že ano, můj táta napsal tyto nezbedné knihy, na které bych se neměl dívat. Viděl jsem na titulní straně jedné z knih „Ira Alterman“ a to bylo jméno mého otce. Říkal jsem si: „Počkej chvíli, co tím myslíš, Sáro? Tvůj otec nepíše knihy,“ řekla si původně 8letá (BBC).
Jak říká, tento objev silně ovlivnil její vztah s otcem. Od té chvíle cítila rozpor mezi tím, jak se její otec choval, jaké hodnoty jí sděloval a čím se profesionálně nadchl.
Příběh Sary Altermanové ukazuje, že jako rodič nemá cenu dítěti skrývat pravdu, ale v závislosti na věku dítěte ji propašovat dávkami do svého vědomí. To vše proto, aby v určitém okamžiku pravda, která vyjde najevo, neovlivnila náš vztah s dítětem a nezpůsobila našemu dítěti trauma.
Vždy můžeme říci, že „řešíme věci, o kterých teď nemůžeme svému dítěti říci, protože je příliš malé, ale jednoho dne mu všechno řekneme“. Rovněž nemá cenu uměle předstírat, že danou oblast života znechucujeme, pokud nám ve skutečnosti je blízká.
Zdroj.o2.pl