Myslivec tedy skončil v hustém lese, kde kromě divoké zvěře nebyl nikdo. Nejbližší vesnice byla vzdálená minimálně 10 kilometrů. Ukázalo se, že život lesníka mu naprosto vyhovuje – nebylo potřeba komunikovat s lidmi ani myslet na budoucnost. Život šel jako obvykle.

Michail se vrátil do domu a připravil snídani a pak se začal chystat na obcházení svěřeného území. Bylo potřeba se teple obléknout, protože mráz jen sílil.

Když se muž dostal přes hluboké závěje, najednou se cítil nesvůj. Nechápal, co se přesně stalo, ale cítil se divně. Jako by se v lese stalo něco, co ještě netušil.

Chvíli stál na místě a najednou přišel vhled. Na jednom ze stromů nebyl sníh. Nedávno to někdo zjevně setřásl. Ale kdo by to mohl udělat? Medvědi spali a nemohli strom rušit. Losi do této oblasti již dlouho nevstoupili. Žili hlavně v rezervaci.

Lesník se opatrně přiblížil ke stromu a rozhlédl se. Všiml si stop ve sněhu. A evidentně nepatřily zvířeti, ale člověku. Stopy byly malé, takže je mohlo zanechat buď dítě, nebo žena s malými chodidly. A rozhodně byly čerstvé – sníh je nestihl naplnit.

Myslivec přemýšlel o tom, kdo je mohl opustit. Možná se tu někdo ztratil. Místní by v takovém počasí do lesa jen stěží vyrazili. Muž se začal zajímat – v jeho monotónním životě se dlouho nic zajímavého nestalo. Rozhodl se sledovat řetězec stop, aby vše zjistil.

Trvalo to dlouho. Michail šel alespoň hodinu, než konečně uviděl siluetu. Někdo se toulal mezi stromy. Zavolal na postavu, ale když cizinec zaslechl jeho hlas, jen zrychlil.

Lesník ho pronásledoval a snažil se muže dohnat. Po 10 minutách předběhl dívku, která už v té době ležela na sněhu a dusila se vyčerpávajícím během. Požádala, aby se jí nedotýkal. V jakémsi deliriu slíbila, že nic neřekne a bude mlčet. Kdyby jí bylo dovoleno odejít.

Muž nechápal. Řekl, že je hajný a nabídl pomoc. Z nějakého důvodu se cizinec rozhodl, že je to jeho přezdívka. Trpělivě se jí snažil vysvětlit, jak ji našel. Konečně mu dívka začala rozumět.

Cesta domů nebyla blízká. Když tam konečně dorazili, Michail připravil Inně horký čaj. A začala vyprávět, jak se ocitla v této divočině.

Její otec byl bohatý obchodník. Dlouho neměla matku. Jednoho rána se necítila moc dobře, a tak se rozhodla vynechat první hodinu na univerzitě.

Otec si myslel, že už odešla, a telefonoval s otevřenými dveřmi. Obvykle se vždy zamykal ve své kanceláři. Na hlasitém telefonu dívka slyšela celý jeho rozhovor. A v tu chvíli jsem si uvědomil, o jaký druh podnikání vlastně jde. Jejich bohatství bylo založeno na slzách a utrpení druhých.

Inna spěchala ke svému otci a snažila se pochopit, jak se to mohlo stát. V slzách se ho snažila přesvědčit, aby se vzdal těchto hrozných činů. Ale muž se na ni jen lhostejně podíval. Uvedl, že nikdy nebyl jejím otcem. Inně byl teprve rok, když se oženil s její matkou a adoptoval dívku.

Dívka začala křičet, že vše řekne policii, ale on se na ni dál divně díval. Řekl, že potřebuje provést jeden hovor.

Nějakým zázrakem se Inně podařilo uprchnout. Když byl muž rozptýlen, popadla bundu a bezcílně se vrhla. V kapse měl jen pár tisíc rublů. Podařilo se jí koupit jízdenku do jiného města. Odhodila telefon, který měla v kapse. Všichni se báli, že ji bude sledovat.

Ani si nepamatovala, na které stanici vystoupila. Vlak odjel a ona se rozhodla jít přímo lesem. Byla tu jako dítě a teď se snažila vzpomenout si na cestu. Myslel jsem, že za lesem je cesta a chtěl jsem se projet. Tady se ale rychle ztratila a teprve pak ji našel Michail.

Muž nevěděl, co má dělat. Řekl, že s ním může zůstat tak dlouho, jak bude potřebovat. Místa byla odlehlá, takže šance, že ji zde budou hledat, byla mizivá. A na jaře by se dalo něco vymyslet.

Pomyslela si dívka. Nebyla si jistá, zda má věřit prvnímu cizinci, kterého potkala. Na druhou stranu ji myslivec zachránil před jistou smrtí v mrazech. Kam by teď mohla jít? Nezbyly peníze, dokonce ani jiné oblečení. Nemohla spát venku. Inna souhlasila.

A Michail v té době přemýšlel, proč mu osud poslal tohoto cizince. Dívka byla krásná a tak dlouho s lidmi nekomunikoval, až skoro zapomněl, jak se to dělá. Pochopil, že touží po jednoduché lidské komunikaci.

Uplynul další den. Druhý den ráno se muž probudil zlomený. Celou noc se zmítal v posteli, jako by předvídal něco špatného. Zdálo se, že srdce není na svém místě, jako by se mělo stát něco jiného.

Inna uvařila snídani a posadili se ke stolu. V tu chvíli se ozval řev. Někdo bušil na vchodové dveře. Autoritativní hlas přikázal otevřít. Ve vzduchu visel pocit nebezpečí.

Dívka okamžitě pochopila, co se stalo, a se strachem pohlédla na Michaila. Vypadalo to, že se chystá propuknout v pláč. A i když nepronesla ani slovo, bylo jasné, že prosí očima, aby je neotevírala.

Muž se zeptal, kdo tam je. Hlas opakoval, aby otevřel. Řekl, že stopy ukazují, že dívka je tady. Michail se snažil lhát, že utekla brzy ráno, když ještě spal, ale cizinci nevěřili. Řekli, že má 10 minut na to, aby otevřel dveře a odešel. Jinak ho nečeká nic dobrého.

Ale muž pochopil, že tito lidé nenechají nikoho naživu. Stále něco říkal a hrál o čas. On a Inna spěchali. Michail jí zašeptal, že ve stodole je sněžný skútr. A mohou se tam dostat nepozorovaně. A pak se pokusí v lese odtrhnout od svých pronásledovatelů.

Dívka myslivci věřila. Nyní na tom závisely jejich životy. Michail řekl lidem u dveří, že se rychle oblékne a půjde ven. Cizinci nařídili, aby si pospíšili a nepodváděli.

O minutu později uslyšeli řev motoru, který se ozýval z druhé strany. Ze stodoly nejvyšší rychlostí vylétla rolba, která uhýbala a zmizela mezi stromy.

Mladí lidé okamžitě odešli do sousedního města. Zde měl muž známého, který mu pomohl oslovit ty správné lidi. Na oddělení všichni vyprávěli o tom, jak se sem dostali.

Vyšetřovatelé už věděli hodně o tom, co dělal Innin nevlastní otec. Dlouhou dobu sledovali každý jeho krok, aby našli důkazy. Nebylo ale dost svědků, aby ho posadili za mříže.

Ukázalo se, že se nevlastní otec pokusil vybílit. Řekl, že mu dívka ukradla velké množství peněz, a napsal proti ní výpověď. Nyní však bylo možné prokázat jeho vinu.

Brzy byli zadrženi všichni, kdo byli do toho krvavého byznysu zapojeni. Můj nevlastní otec také skončil ve vězení. Inna se mohla vrátit do domu, kde vyrůstala. Nedokázala si ale představit, že by žila ve zdech, které byly postaveny na utrpení jiných lidí. Požádala, aby ji odvezli k Michailovi.

O několik dní později byla dívka na prahu jeho domu a sebevědomě zaklepala na dveře. Radostný muž se zeptal, zda přišla zůstat na dlouhou dobu. Ale Inna se nechystala odejít. Chtěla tu zůstat navždy.

Hrdina tohoto příběhu prokázal odvahu a vynalézavost. Troufli byste si pomoci cizímu člověku v tak nebezpečné situaci?

Zdroj.yandex