Do hry mohli vstoupit jen ti, kteří v tom byli dobří. Ti, kteří nebyli schopni kopat do míče rovně, tak nebyli zařazeni do fotbalového týmu a mohli se buď jen dívat, jak hrajeme, nebo si najít jinou hru, jiné spoluhráče.
Na LÁSKU jsme se v televizi nedívali, jen jsme ji prožívali. Srdce nám po prvním polibku vyskočilo z místa a my jsme cítili, že je to něco krásného, nikdo to nemusel předem vysvětlovat!
Když mě učitel strčil do kouta nebo mi dal hřebík, nevolali jsme policii, nezastřelili jsme ho a neřekli jsme to ani rodičům. Naučili jsme se základní lidské hodnoty, pochopili a pocítili, co znamená POVINNOST, VINA, POCIT A ODPOVĚDNOST.
Byli jsme samozřejmě hrdinové, což je pro dnešní mládež těžko pochopitelné – pokud vůbec chtějí!