Charlie a Amelia Lovern jsou , dvanáctiletá dvojčata. Navštěvovali společně stejnou školu a byli zařazeni do stejné třídy, každý měl svůj vlastní okruh přátel.
Žili u dvou pěstounů, kteří nemohli mít vlastní děti. Dobře se o ně starali a bezvýhradně je milovali, i když se s nimi vídali čím dál méně; oba se věnovali svým koníčkům a volnočasovým aktivitám a oba si užili spoustu legrace. Na podzim vypukla ve škole epidemie nachlazení a všichni se báli, že se nachladí. Žáci si skutečně naplánovali mnoho školních výletů, které nechtěli kvůli nemoci vynechat.
V poledne šli všichni do jídelny na oběd. Vystáli si frontu, dostali tácy s jídlem a posadili se ke svým skupinám kamarádů. Jedli, smáli se a bavili se. Charlie se pokusil kousnout do sýra, ale ten mu uvízl v krku. Začal se dusit. Snažil se odkašlat, ale nešlo to. Když ho kamarádi slyšeli kašlat, nechali tam Charlieho. Mysleli si, že je jen nachlazený. Charlie se zatím držel za krk a snažil se kousek sýra dostat ven. Nic se mu nedařilo.
To však viděla jeho sestra a p
o několika vteřinách k němu přišla. Všimla si nejen toho, že se dusí, ale také toho, že jeho obličej změnil barvu. Okamžitě použila Gordonovu strategii a stiskla bratrovi pěst mezi lopatkami. Když to nezabralo, uchýlila se k obtížnější metodě. Amelia se postavila za bratra, zkřížila ruce a provedla fyzicky náročný Heimlichův manévr. To jejímu bratrovi skutečně pomohlo. Charlie vykašlal kousek sýra, který to způsobil. Tentokrát mu však nešlo o život. Objali se a děkovali Bohu, že se nic nestalo.
Pokračování na další straně