Pracuji v lékárně s nepřetržitým provozem. Jednou pozdě večer přišel mladý pár. Oba byli oblečeni v levném, ale čistém oblečení. Žena vypadala, že je za chvíli bude rodit, soudě podle jejího břicha.

Za nimi stál v řadě další muž. Žena s manželem přistoupili k vitríně s dětským zbožím, ale když uviděli ceny, žalostně si povzdechli. Vybrali si nejlevnější balení léků proti bolesti a zeptali se, zda je mohou užívat těhotné ženy. „Já je můžu brát,“ odpověděla jsem, „a proč je potřebujete?“ „Ne,“ odpověděla jsem.

K pokladní přišlo vyděšené dítě a zašeptalo: Chovejte se, jako byste byla moje máma!

„Hodně kašlu, bolí mě záda a špatně se mi spí.“ Než jsem stačila najít vhodnější a levnější lék, řekl její manžel: „Promiňte, že vás obtěžuji, ale nedávno jsem přišel o práci a nemohu si dovolit nic dražšího.“ „Rozumím.“ Odpověděla jsem:“

Mám několik poškozených balíčků, které už nemohu prodat… Tak vám dám malý dárek od sebe.“

A dala jsem jim čtyři lahvičky sirupu proti kašli, tři balíčky léků proti bolesti, těhotenský pás a několik balíčků plenek. Když to viděli, rozplakali se. Poděkovaly mi a dál se usmívaly. „Moc vám děkujeme!“ Řekla žena.

Pokračování na další straně