Církev zase může odmítnout touhu příbuzných nechat smrtelnou postel svých blízkých pro sebe. Není to křesťanský způsob spaní na posteli, kde tváří v tvář zemřela jiná osoba,
v této věci je také velmi důležitá psychologická stránka. Osoba, která ztratila milovaného člověka, se nemusí okamžitě zbavit zármutku a touhy.
Objekt spojený s touto osobou je schopen mu často připomínat a vyvolávat smutné myšlenky v hlavě.
Existuje však třída lidí, kterým se naopak memorabiliím dostávají pouze pozitivní emoce a vzpomínky. Když usnou na posteli svého příbuzného, mohou se s nimi setkávat častěji ve snech a užívat si takové duchovní komunikace.
Jinými slovy, volba je na vás. Pokud jste schopni potlačit svůj pocit strachu a vzdát se pověr, pak dejte postel svého milovaného do
pořádku a spěte na ni.
Zdroj:bi.tark-news.com