Tento příběh už nějaký čas koluje na internetu. Hovoří o malém chlapci na invalidním vozíku, který velmi touží po jeho otci …

Až do jednoho dne když někdo zaklepe na dveře a vše se změní …

„Byl jsem v malém městě v jižní části Spojených států a chtěl jsem dosáhnout svého cíle před západem slunce. Poslouchal jsem nahlas rádio a najednou jsem slyšel hlas malého chlapce. Zeptal se, jestli je někdo na lince, kdo ho vyslechne a kdo by mohl mluvit s Teddym. Zapnul jsem mikrofon a řekl: „Pojď, hovor Teddy.“

„Řekl jsem mu svou přezdívku a začali jsme mluvit. Chlapec řekl: „Doufám, že vás neobtěžuji. Máma říká, že taková práce je namáhavá a já bych se měl držet daleko od rádia. Ale cítím se osamělý a pomáhá mi zvyknout si na to, že sedím sám v místnosti. Nemohu chodit a pohybovat se na invalidním vozíku. „

Pokračování na další straně

1
2