Tento příběh už nějaký čas koluje na internetu. Hovoří o malém chlapci na invalidním vozíku, který velmi touží po jeho otci …
Až do jednoho dne když někdo zaklepe na dveře a vše se změní …
„Byl jsem v malém městě v jižní části Spojených států a chtěl jsem dosáhnout svého cíle před západem slunce. Poslouchal jsem nahlas rádio a najednou jsem slyšel hlas malého chlapce. Zeptal se, jestli je někdo na lince, kdo ho vyslechne a kdo by mohl mluvit s Teddym. Zapnul jsem mikrofon a řekl: „Pojď, hovor Teddy.“
„Řekl jsem mu svou přezdívku a začali jsme mluvit. Chlapec řekl: „Doufám, že vás neobtěžuji. Máma říká, že taková práce je namáhavá a já bych se měl držet daleko od rádia. Ale cítím se osamělý a pomáhá mi zvyknout si na to, že sedím sám v místnosti. Nemohu chodit a pohybovat se na invalidním vozíku. „
Pokračování na další straně