Je škoda, že jsme neudělali víc. Ale udělali jsme všechno, co jsme mohli. Naši kamarádi teď budou pronásledovat nepřítele, který nesmí chodit po našich polích a lesích.
Nikdy bych neprožil takový život, kdyby nebyl tebe, Varjo. Vždy jsi mi pomohla: v Chalchyn Golu i tady. Je to přeci tak, kdo miluje, je i laskavější k lidem.
Děkuji ti, moje drahá! Člověk stárne, ale obloha je pořád mladá, stejně jako tvoje oči, do kterých se mohu jen dívat a obdivovat. Nikdy nezestárnou ani nevyblednou.
Uplyne nějaká doba, lidé si vyléčí rány, budou stavět nová města, vyrostou nové zahrady. Přijde další život, budou se zpívat jiné písně. Ale nikdy nezapomeňte na píseň o nás, o třech tankistech. Ty budeš mít ještě krásné děti, budeš ještě milovat…
A jsem rád, že vás mohu s velkou láskou opustit.“
Tvůj Ivan Kolosov