Stačí zahlédnout kazetu s ručně popsaným štítkem, ucítit vůni leštěnky nebo otevřít šuplík s gumičkami a člověk je zpátky. České domácnosti 90. léta měly vlastní zvuky, barvy i drobné rituály. Některé věci byly praktické, jiné spíš na parádu, ale téměř všechny se dokázaly stát součástí rodinné paměti.
Kolik z těchto dvanácti předmětů jste měli doma vy?
1. Kazety popsané propiskou
Kazeta nebyla jen nosič hudby. Byla to malá domácí archivní jednotka. Na štítku se objevilo jméno interpreta, název výběru nebo prosté „mix“. Nahrávalo se z rádia, z jiné kazety a někdy také přes mikrofon, což výsledku dodávalo nezaměnitelný šum. Když se pásek zamotal, přišla na řadu tužka a opatrné otáčení cívky.
2. Videokazety s televizním programem
Videorekordér znamenal, že oblíbený film nemusí začít přesně ve chvíli, kdy je rodina doma. Na kazetách se hromadily nahrávky filmů, seriálů i televizních pořadů. Před nahráváním bylo potřeba správně nastavit kanál a časovač. Chyba v nastavení pak mohla znamenat, že místo očekávaného filmu vznikla hodina zpráv nebo modrá obrazovka.
3. Televizní dečka a ovladač v igelitovém sáčku
Televize bývala středobodem obýváku, a podle toho se s ní také zacházelo. Na ní ležela háčkovaná nebo vyšívaná dečka, pod ní často ještě další ochranná vrstva. Ovladač měl své přesné místo a někde zůstával v průhledném sáčku, aby se nezašpinil. Praktické? Možná. Typické? Naprosto.
